„Troškovi kouká člověčina z očí“

Přidal  |  0 Komentáře

To říká Karel Vágner.
Karle, jaké byly pocity, když Vás Zdeněk Troška po téměř třiceti letech znovu oslovil ke spolupráci k jeho filmu. Dělal jste i hudbu k trilogii Slunce, seno a některým dalším.
V první řadě bych chtěl říci, že mám Zdeňka Trošku rád. Mám ho rád v první řadě jako člověka, protože mu člověčina kouká z očí. Jako s režisérem si s ním rozumím stejně, neboť je taky muzikant a jsme spolu naladěni na podobnou notu.
Začal jsem s ním spolupracovat v době, kdy jsem pro něho na základě úspěchu písně Holky z naší školky, psal muziku do filmu Bota jménem Melichar.
Později mi zavolal a do telefonu mi popsal situaci, jak bába táhne vozík nádhernou letní jihočeskou krajinou a nadává na život. A abych na to vymyslel motiv.
Sedl jsem si k pianu a začal si pískat tu melodii, kterou si vždycky ráno pískávají lidé, kteří jdou do práce, když to předchozí večer viděli v televizi, nebo to mají jako zvonění v mobilu. A to je pro mě asi ta největší odměna. No ne, že bych ovšem podceňoval autorské poplatky.

Filmová hudba Sluncí seno, znělky – to je hodně chytlavé. Jaká bude muzika k Babovřeskům?
Nápad na tzv. leit motiv, tedy ústřední melodii už jsem dostal a jen doufám, že se panu režisérovi bude líbit. Dobré znamení je to, že když muzikanti odcházeli ze studia, pískali si to taky. Muzika k tomuto filmu mě bude bavit určitě, protože je to film v náladě Slunce, seno.
A diváci by se měli pobavit určitě taky.

Už máte nějaké věci hotové, nebo jen je to zatím v představách, jak to bude vypadat?
Dostal jsem teď film sestříhaný, snažím se do jeho atmosféry vžít a první nápady už natočené máme.

Jak Vám běžně dlouho trvá, než uděláte hudbu k filmu, jsou to hodiny, dny, týdny?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Je to doopravdy o tom, kdy přijde nápad. Kupříkladu Holky z naší školky mě napadly na tenise. Omluvil jsem se partnerovi, odešel do šatny a tam jsem si melodii poznamenal. Doma jsem jí potom za dvacet minut dodělal a odnesl jí vzápětí textaři Pavlu Žákovi s tím, aby dal do textu dívčí jména, čímž jsem měl na mysli maximálně tak čtyři. Neposlechl a dal jich tam třiadvacet. Zaplať Pán Bůh.

Jak vy sám se těšíte do kina na novou komedii, která slibuje smích od začátku do konce?
Každá premiéra znamená takové divné šimrání okolo žaludku, s pocitem jak to asi dopadne, ale myslím, že tento Zdeňkův film se bude líbit a na premiéru se těším.
Navíc tam hrají báječní herci a úžasná atmosféra celého natáčení se navíc přenesla z placu do filmu.

Přál byste si pokračování Babovřesků, nejen kvůli tomu, abyste mohl dělat hudbu i na dalším pokračování?
Myslím, že i závěr filmu k pokračování inspiruje, a že nás další díl nemine. Divák z toho bude mít určitě radost.

Rozhovor vedli: René Kekely a Dana Voláková
Foto: archiv K. Vágnera