Hrst mozaikových kamínků – ze života 2

Přidal  |  0 Komentáře

Základem je rovnováha. Rovnováha dostředivosti a odstředivosti, klidu a žáru, rozumu a citu. cialis canadian pharmacy Tu pak přenášíme do všech činností a konání, do myšlení, cítění, života, lásky.
Vše je, není nic, co by nebylo.

Vše vychází z jednoho zdroje a do něho se vrací.

Bůh dýchá? Všichni jsme součástí tohoto úchvatného dění. Každý z nás je bratrem či sestrou všech, jen si to ještě nejsme schopni dostatečně uvědomit. Vzpomínám na mě velmi milého Františka z Assisi, který toto dobře věděl, zdravil se se Sluncem a Lunou jako s bratrem a sestrou, každého tvora pravděpodobně vnímal jako sebe samého.
V každém květu je možno vnímat jeho život, jeho přítomnost, souznění s bytostí rostlinné říše. To je láska. V Avatarovi říkali “zřím Tě”. Zrovna tak můžeme pociťovat souznění s bytostmi živočišné říše a nejen s našimi domácími mazlíčky, ale též s broučky, pavoučky, ptáčky, kravičkami, … Třeba takový mravenec. Unese v kusadlech víc, než kolik sám váží, je velice pracovitý, mraveniště je velmi důmyslná stavba, kterou ovšem staví intuitivně, nikoli rozumem, …
Když se dívám na všechno to krásné boží stvoření, zmocňuje se mě pocit pokory. S údivem vnímám, jak do sebe vše přesně zapadá, jak jednotlivé osudy na sebe navazují přesně tak, jak je to potřebné, … je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pokora před řádem dění, řádem Božím, před velikostí toho, co nás velmi přesahuje, … stačí se podívat do vesmíru a hned vidíme, jak jsme malincí. Nepatrné zrníčko písku na jedné malinkaté kuličce, která se jmenuje Země…