"Jak vznikaly 'Hovory'?" "Nechtěl jsem lhát …"

Přidal  |  0 Komentáře

“Mnoho lidí se ptalo pisatele Hovorů s T.

G. Masarykem, jak vlastně ty hovory byly dělány: … ” “především se pisatel musí přiznat, http://audaud.com/wp/2015/09/tadalafil-lilly-20mg/ že mu hodně dlouho ani ve snu nepřišlo na mysl, aby si nějak zaznamenal, co měl příležitost slyšet z úst presidentových…”

“Ale jednou – bylo to v Topolčiankách – pršelo celý den. Pan president se svými hosty seděl u krbu ….

A jak tak běží řeč,  začalo se mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo ocitl v nejhorší situaci. ‘Má nejhorší situace,’ začal pan president, ‘to bylo, když jsem za války přijel do Moskvy.’ Pak vypravoval, jak ho naši z revolučního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidněji. Vystoupil v Moskvě na nádraží – slyšet střílení. Jde pěšky do hotelu, ale před nádražím ho zastaví kordón vojáků, prý nelze dál, střílí se tam. Přece se dostal na náměstí, a tam se z obou stran pálí z ručnic a kulometů, na jedné straně kerenští, na druhé straně bolševici. ‘Jdu,’ vypravuje pan president, ‘a přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já za ním, ale zatím mě zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám: “Co to děláte, otevřte!” “Jste náš host?” volal na mě portýr. “Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno!” Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něho vykřikl: “Nedělejte hlouposti a pusťte mne!” On se zarazil a pustil mne dovnitř. ‘ A tak dále; pan president se rozpovídal a vzpomínal na obléhání hotelu Metropol, na boje v Kyjevě a na ‘naše hochy’, jak řílá legionářům. Ale pisatele Hovorů upoutala jedna malá větička: to ‘Nechtěl jsem lhát’.  Střílí se na moskevském náměstí, z obou stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a pan profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypravuje, jako by se to rozumnělo samo sebou, jen suchou a malou větičkou: ‘Nechtěl jsem lhát.’ To bylo všecko.

Tehdy poprvé zapsal a otiskl pisatel Hovorů slova pana presidenta: jen pro tu jedinou malou větičku, aby nezapadla, aby si jí jednou někdo všiml, jak je krásná ve své prostotě a samozřejmosti.

Úryvek z knihy Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, části 4 “Mlčení s T. G. Masarykem”, kapitoly “Jak vznikaly’Hovory’?”.

Foto T. G. Masaryka: Karel Čapek z knihy Hovory s T. G. Masarykem
Foto Karla Čapka: internet