Plastické hmoty a obalové materiály z plastů nemají mezi lidmi tu nejlepší pověst. Často však neprávem. Obalové materiály z plastických hmot jsou hygienické, zdravotně nezávadné a snadno recyklovatelné. Ve spolupráci s odborníky jsme se podívali na několik mýtů, které se o plastových obalech tradují. Právě pět nejčastějších z nich vám představíme v následujícím článku.
Mýtus 1: Plastové obaly do obsahu uvolňují škodlivé látky
Jeden z nejčastějších mýtů o plastových obalech se týká uvolňování škodlivin do obsahu potravin či pokrmů v nich uchovávaných. Všechny obalové materiály a zejména ty, které se používají v potravinářství, jsou však pečlivě testovány, a nemají žádný negativní vliv na kvalitu obsahu. „Plastové obaly jsou zdravotně nezávadné. Běžně se totiž používají v provozech, kde jsou velké nároky na hygienu, například ve zdravotnictví či v jídelnách,“ sdělil Bohdan Daněk, výrobní ředitel společnosti Blatinie, která se zabývá výrobou plastových obalů a technologií určených pro různá odvětví průmyslu. „Je ale samozřejmě nutné znát určité limity tohoto materiálu. Platový obal by například neměl být příliš dlouho vystavován působení tepla, aby nedošlo k jeho degradaci,“ doplnil Daněk.
Mýtus 2: Plasty jsou jedovaté- není plast jako plast
Druhý mýtus se váže ke složení plastových obalů, které mají obsahovat jedovaté látky. Jako stěžejní materiál pro obaly v potravinářství či průmyslu se používá především polypropylen, známý pod zkratkou PP, a polyetylen, zkráceně PET. V obou případech se jedná o zdravotně nezávadné a dobře recyklovatelné plastické hmoty. Naopak problematický je polyvinylchlorid neboli PVC. Ačkoli nelze jednoznačně říci, že jde o nebezpečný materiál, recyklace PVC je obtížná a tato hmota často obsahuje zdravotně závadné příměsi. Složení obalového materiálu prozradí recyklační značka mající podobu trojúhelníku ze šipek s číslem, který nalezneme na každém obalu. Zatímco obal z polyetylenu má číslo 1 a obal z polypropylenu číslo 5, PVC má recyklační kód 3.
Mýtus 3: Papír je ekologičtější než plast
Další neopodstatněné obavy se týkají porovnání plastů s dalšími obalovými materiály. Ačkoliv nelze jednoznačně říci, že plastový obal je ekologičtější než jeho papírová alternativa, z hlediska náročnosti výroby tomu tak být může. Pokud vezmeme v úvahu celý produkční cyklus obalu, plast může být dokonce ekologičtější než papír. „Výroba papíru je náročnější na spotřebu vody a energií. Papír jako těžší materiál navíc vyžaduje i složitější přepravu,“ srovnává papír a plast v souvislosti s dopady na životní prostředí Bohdan Daněk ze společnosti Blatinie, která nabízí na trhu termoformované obaly. „Pokud je plastový obal po použití předán k recyklaci, jeho dopady na životní prostředí jsou minimální,“ dodal Daněk.
Mýtus 4: Většina použitých plastů se spaluje
Mýtus o likvidaci plastových obalů se netýká pouze plastů, ale i ostatních surovin. Zatímco dříve končila většina použitých obalových materiálů na skládkách či ve spalovnách, dnes se jejich velká část recykluje. Zejména použité plastové láhve jsou velmi ceněnou surovinou. Z materiálu, který vznikne jejich recyklací, se vyrábí například nábytek nebo textil. Některé plasty ale recyklovat nelze. Typickým příkladem je například PVC, jehož likvidace je v České republice možná pouze ve spalovně. Moderní spalovny však umožňují spalovat odpad za vysokých teplot a nebezpečné látky vzniklé tepelným rozkladem plastů pečlivě filtrují. Dopad spalování plastových obalů na životní prostředí je tedy minimální.
Mýtus 5: Výroba plastů je náročná na ropu
Poslední mýtus souvisí s náročností výroby plastových obalů. Přestože je ropa základní surovinou při výrobě plastů, na jejich výrobu se ale v porovnání s produkcí nafty a benzínu spotřebuje jen velmi malá část této suroviny. Obalové materiály se však nemusí vyrábět jen z ropných produktů. Moderní plastové obaly mohou být vyrobené například z kukuřičného škrobu. Takový obal je pak možné snáze zlikvidovat například kompostováním. V současnosti se však mechanické vlastnosti plastů z přírodních materiálů běžným materiálům stále nevyrovnají. V praxi se tak stále budeme často setkávat s polyetylenem i polypropylenem a jejich následnou recyklací.
