V řadě města a obcí České republiky se letos připomíná výročí začátku I. světové války. Vzpomínkové akty mají nejrůznější tváře. Od zádušních mší či obnovy pomníků padlým, přes nejrůznější výstavy a expozice až po rekonstrukce bitev. Naprosto jedinečné oslavy se ale konaly v jihočeské Putimi, kde byla odhalena socha dobrého vojáka Josefa Švejka, čtrnáctá na světě a první u nás. Stalo se tak během tradiční srpnové Švejkovy putimské slavnosti a z plastiky se ihned stal nový turistický cíl nedělních výletů.
Putim je bezesporu jednou z nejznámějších jihočeských vesnic. Proslavila se zejména díky geniálnímu románu Jaroslava Haška a lidové písni „Když jsem já šel tou Putimskou bránu“. K popularitě vsi přispěl i J.Š.Baar se svým románem „Jan Cimbura“. Tato obec, ležící na pravém, břehu Blanice, těsně před jejím soutokem se zlatonosnou Otavou, je dle historických záznamů staršího data než nedaleký Písek. Prvním písemným pramenem je listina z roku 1205, na základě archeologického průzkumu lze však usuzovat na osídlení mnohem starší. V Putimi je řada pamětihodností, od kostela ze 13.století i statku a dosud udržovaného hrobu Jana Cimbury, hrdiny stejnojmenného Baarova románu, přes památkově chráněný kamenný most z roku 1884 až třeba po pivovar z roku 1727. Najdeme tady ale i nedaleko řeky dům s pamětní deskou, která připomíná, že se zde též natáčely scény do filmu režiséra Karla Steklého Osudy dobrého vojáka Švejka. Novým turistickým magnetem Putimi je jeho plastika. Ano, Švejk si sem po rovných 130 letech opět našel cestu.
Haškologové jsou nadšeni, řadový turisté rovněž. Někde na Parnasu se jistě spokojeně uculuje i Jaroslav Hašek a Josef Lada, bez kterého by Švejk bezesporu nebyl Švejkem. Neboť Jaroušek své legendární postavě dal literární podobu, a Pepíček pak fyzickou, jak zavzpomínal pravnuk slavného spisovatele Richard Hašek. Přiťukněme si na to „fungl novým pivíčkem, kterým je „Švejkovská putimská 11“ spolu se Švejkovou reankarcí, populárním plzeňským hercem Přemyslem Kubištou, který stál modelem pro vzpomínanou sochu.
Poslušně hlásím
Známý literární hrdina do Putimi zabloudil při cestě za svou marškumpačkou do Českých Budějovic. A právě tady ho jako ruského vyzvědače na místní četnické stanicí podrobili „tvrdému výslechu“, jak se to vše odehrálo máme možnost rok co rok vidět v předvánočním čase na obrazovce, kde Steklého dva díly filmu o Josefu Švejkovi patří ke zlatému televizními fondu.
Pozorní diváci si jistě vzpomenou: Po příchodu Švejka do vesnice okolo rybníka byla v pozadí putimská kostelní věž. Natáčel se zde také záběr s babičkou, jak dává vojáčkovi, který určitě dezentýroval, bramboračku a nějakou tu zlatku. Policejní stanice byla ve skutečnosti soukromý dům, pamětní deska na fasádě připomíná filmové natáčení, nechybí ani replika historické cedule s označením C.K. četnické stanice. A přímo proti je kamenný most, přes který Švejk přechází.
Vraťme se však na náměstí obce, které dnes krášlí v životní velikosti český národní hrdina. Socha je vysoká přibližně 180 centimetrů, váží bezmála 200 kilogramů. Je z dílny jihočeského sochaře Františka Svátka. I přes obrovskou popularitu Haškova románu, který pořád patří do první dvacítky světově nejuznávanějších literárních děl, je to první plastika Švejka u nás. Dalších třináct je na Slovensku, v Polsku, Ukrajině i Rusku. Socha je realistická postava v mantlu c. a k. uniformy, na rozdíl od abstraktní jezdecké sochy Haška v Praze na Žižkově.
Ale nebyl by to herec a skvělý Švejkův dvojník Přemysl Kubišta, velký mystifikátor, kabaretiér a zakladatel Oficírské kapely ŠVEJK c.k.ŠRAML, kdyby nedal žít nové tradici: „Poslušně hlásím, že když tomu putimskýmu Švejkovi šáhnete na levou nohu, tak vás přestanou bolet kolena. I bez opodeldoku! Je to richtig vyzkoušený…“
Bylo by to na povídku
Herec Kubišta je bezesporu nynější nejznámější představitel Švejka. Jeho podoba s Ladovou předlohou je obdivuhodná. Narodil se 300 metrů od hospody U Kalicha, proto prý ta podoba. Rád dává k lepšímu, jak dlouhé hodiny studoval před baletními zrcadly obtížnou pozici prohnuté páteře a vystrčeného bříška dle ilustrací Haškova románu. Po čase si dala postava říci, tělo přestalo bolet a usměvavá očka s tvářičkami jak matčina jablíčka nad druhou bradou skvěle Švejkovu figuru doplňují. Mají společný i humor a vypravěčský dar, takže se dozvídáme, že rozhodnutí několika nadšenců z Putimi, Písku i z Českých Budějovic uspořádat sbírku na sochu padlo v roce 2008. „Já jim tenkrát pózoval v různých pozicích, aby si mohli vybrat mustr,“ přiznává herec. A pokračuje, že potom ale začala pro putimského starostu Petr Matouš ta pravá anabáze. Nejdříve přišly povodně, pak několik prostých spoluobčanů tvrdilo proč sochu, když nejsou peníze na důležitější věci. Ukrutná byla byrokracie, papírování, žádosti, stohy korespondence a ponížené supliky o příspěveček.
Nakonec se do problémů vložil jihočeský hejtman Jiří Zimola a byla překonána i poslední absurdní výtka památkářů: Když chcete mermomocí v Putimi sochu Švejka a u kamenného mostu, tak ho postavte někam, kde nebude vidět – třeba pod most. „No, prostě námět jak na povídku pro Haška,co?“ usmívá se Přemysl Kubišta a nenápadně sáhne soše na levou nohu.Co kdyby to opravdu fungovalo, a přestala ho bolet kolena…
Více na: www.svejk-kubista.cz nebo: www.svejkmuzeum.cz
Ivan Černý
Foto archiv
