Domníváte-li se, že Češi pijí hodně kávy ve srovnání s jinými národy, tak budete velmi překvapeni. Švédsko je na světovém žebříčku konzumace kávy na druhém místě, hned po Spojených státech. Švédi si dají rádi kávu totiž nejen ke snídani, ale i po obědě, před večeří a ještě jednu i po večeři a vlastně kdykoliv mají příležitost. Dokonce švédština má i vlastní slovo pro přestávku na kávu – Fika! – proto i naše heslo je Jag vill fika nu – Dal bych si přestávku na kávu! Není tedy překvapením, že co se týče kávy, jsou Švédi velmi kritičtí a pečlivě si kávu v obchodech vybírají. Popularita Löfbergs, švédské jedničky, která se aktuálně dostává na český trh, není žádnou záhadou. Rodinná společnost Löfbergs praží kávu již od roku 1906 a po čtyři generace si předává cenné znalosti pražení kávy tak, aby jejich káva splnila ta nejlepší očekávání. Zaručuje to především láska ke „kávovému řemeslu“, láskou ke kávě a k lidem, co ji pijí. Ale také tím, že pečlivě kontroluje každý krok od prvního zrníčka až po zpracovávání naší kávy v prodejnách. Díky tomu může Löfbergs hrdě tvrdit, že je skutečným mistrem v pražení kávy.
Etické a ekologické kodexy kávě chutnají
Součástí produkce kvalitní kávy jsou i ta nejvyšší etická a ekologická kritéria. Lidé, kteří stojí na začátku celého procesu, musí dostat svůj zasloužený výdělek, a proto káva Löfbergs pochází z Fair Trade obchodu. Zároveň má většina káv Löfbergs certifikaci RAINFOREST ALLIANCE a mnoho z nich je i certifikováno švédskou biologickou značkou KRAV. Ty jsou známkou kvality, která se ohlíží na životní prostředí a zdraví deštných pralesů. Členové rodinné firmy Löfbergs jezdí osobně na vybrané farmy kontrolovat etické i ekologické normy. I tak, na rozdíl od mnoha světových koncernů na pražení kávy, Löfbergs ručí za konkrétní druhy kávy místem původu jejich plantáže.
Chuť kávy závisí na mnoha podmínkách – kde byla vypěstována, jaké tam byly povětrnostní podmínky a v neposlední řadě záleží na tom, jak je s ní zacházeno po celou dobu produkce. Löfbergs nabízí celou kávovou škálu od světle pražené, po tmavou kávu, preso, instantní i kapslovou verzi. Švédi si na ní pochutnávají ve formě chlazené kávy v plechovce i v restauracích, pod hlavičkou segmentu Horeca. K tomu slouží i vlastní produkce kávovarů.
Filozofie jménem Káva: Výroba od A do Z
Kávovník začíná plodit po třech letech, ale optimální úroda začíná asi až po sedmi až osmi letech růstu. Ani v tomto nejúrodnějším období ale sklizeň nečiní víc, než 0,5 kg hotové kávy za rok. Kávovníky jsou navíc teplotně velmi citlivé a vyžadují rovnoměrně teplé klima. Nejlepší podmínky pro pěstování kávy tak jsou v nadmořské výšce 700 m. Plod kávovníku je velký asi jako třešeň a obsahuje nejčastěji dvě kávová zrna, u některých druhů pak jen jedno jediné zrno.
Takový kávový plod musí zrát kolem osmi měsíců a samozřejmě platí, že čím delší doba zrání je, tím je výsledná káva lepší. I když existují mechanické sběrače kávy, na většině plantáží se dnes sklízí ručně.
Po sklizení následuje fáze vyjmutí kávového zrna z plodu, kterou lze učinit dvěma způsoby. „Mokrou“ cestou, která se využívá v jednoduše zavlažovaných územích, jako je Kolumbie. Plody kávovníku jsou zbaveny listů a stonků, drceny kvůli odstranění kůže i buničiny, aby byly nakonec kvašeny ve vodní lázni po 12 až 36 hodin. Takovým způsobem káva získává kyselý charakter. Kávová zrna se pak z bobulí vymyjí a až pak se suší. 
Oproti tomu „suchý“ způsob vyjímání kávových zrn se používá třeba v Brazílii. Zde jsou bobule kávovníku zbaveny listů i stonků, přebrány zralé plody od těch nezralých a propláchnuty. Dále jsou přes den sušeny po dobu jednoho až tří týdnů. V noci jsou vždy shrnuty na jednu hromadu a zakryty. Zrna jsou na speciálních terasách při sušení několikrát denně otáčena. I v tomto případě platí, že k následnému vyjmutí zrn může docházet mechanickou cestou, ale častěji je ruční.
Následně dochází k třídění kávových zrn podle kvality – tedy jejich velikosti a dalších vlastností, které mají vliv na kvalitu. A protože se kvalita a chuť kávy z jednotlivých plantáží mění sezónu od sezóny, přichází moment, kdy si producenti odebírají vzorky a testují výsledek sklizně – tedy jemnost zrn, jejich čistotu, aroma či kyselost. Obvykle nejlepší výsledek nabízí smíchání různých zrn, která se navzájem doplňují.
Tajemství pražení kávy
Dalším z velkých know-how je pražení kávy. Málo upražená káva je slabá, naopak příliš upražená káva chutná hořce až štiplavě. Proto je potřeba pražit se zkušeností, kontrolovat a celé zrnkové filozofii rozumět. Následuje mletí kávy – čím déle je káva v kontaktu s vodou, tím musí být hrubší její konzistence. Vysvětleno na české klasice – Turek musí být namlet víc nahrubo, než káva, která je připravená pro presovač. A pozor, cesta za vynikající kávou nekončí. Důležitý je totiž i obal hotové kávy, který nesmí obsahovat kyslík, takže nejideálněji vakuum, nebo ochranná atmosféra z dusíku. Záleží samozřejmě
na skladování nejen u prodejce, ale i na zacházení s černou nápojovou perlou u spotřebitele. Otevřená káva by měla být uložena na suchém, chladném místě – ideálně v ledničce. Pomoci může
i skladovací dóza s pevně uzavíratelným víčkem, ale není dobré ji zaměňovat za uzavíratelnou sklenici. Nakonec nezbývá než myslet na to, že dobrá káva vystavená přemíře vzduchu, teplu a světlu ztrácí své aroma už během několika hodin.
