Jmenovaná dáma je zkrátka jedním slovem – umělkyně. Použili-li bychom známé klišé – pak tedy osobnost renesančního střihu. Ona sama nemá takováto přirovnání ráda. A to nejenom proto, že skromnost šlechtí člověka, ale že je sama ke svým dílům kritická. Ano, má ráda hudbu, profesionálně píše a kreslí. Ale především má ráda děti. Nejenom ty tři svoje, ale lidská mláďata, jako taková. O jejich starostech a bolestech toho ví víc než mnozí z nás, a také proto působí i jako specialista na práci s dětmi různých věkových skupin, včetně arteterapie.
Curriculum vitae
Tvůrčí záběr Petry Vychytilové (nar. 1974 v Karlových Varech) je, jak jsme již naznačili, široký. O svém vztahu k životu se vyjadřuje nejenom prostřednictvím vážné hudby a hraním na dřevěné dechové nástroje, ale i literární tvorbou, prózou i poezií, především věnovanou dětem. Ráda se ale vyjadřuje i výtvarně, přednost dává kresbě a akvarelu. Nejenom, že si ilustrovala svou první knihu Nastydlá strašidla (vyšlo v Kutné Hoře 2015), ale sběratele uměleckých pohlednic roku 2014 potěšila svým pastelem v číslované edici Výtvarné umění současné. Dnes pracuje na volném pokračování druhého svazku „Strašidel“, rodí se knížka veršů a též připravuje Květomluvu, poetickou prózu nejenom pro zamilované, s vlastními ilustracemi daných kvítků a květů. To vše ve vršovickém bytě nevelkých rozměrů, který se plynule dle potřeby mění z eldoráda tří potomků v ateliér či spisovatelčinu pracovnu. Jistě nemusíme dodávat, že tvůrčí činnosti se může Petra Vychytilová věnovat převážně jen po nocích, až když se z dětské ložnice nese klidné oddechování.
Základem všeho je hezké dětství
O této pravdě dětští psychologové ani psychiatři nepolemizují. Statistiky jasně hovoří o tom, s jakými problémy se střetávají děti z ústavů a dětských domovů na rozdíl od těch, co mají štěstí, že vyrůstají obklopeny rodičovskou láskou. S jakým handicapem vstupují do života a jaký handicap neúmyslně předávají pak oni zase dál, dětem svým. A jak těžko se takový řetězec přetrhává… Legendární profesor Zdeněk Matějíček, velká osobnost dětské psychologie, který pomohl tisícům rodičů a dětí, na toto téma vydal řadu publikací. Ale nepředbíhejme.
Hned loňský debut Petry Vychytilové, snová knížka pro děti Nastydlá strašidla si velmi rychle našla, na rozdíl od děl řady jiných autorů píšících pro děti, své malé i velké čtenáře. Zcela záměrně je psána tak, aby ji mohli maminky či tátové, babičky nebo dědové svým potomkům před spaní předčítat a tím upevňovat nejenom rodinné vazby, ale i děti vést k lásce ke knize, než se oni sami prokoušou k pravidelnému čtení. „Já sama měla krásné dětství,“ usmívá se oslovená autorka. „vyrůstala jsem v kompletní rodině a měla též, jak má být, dva skvělé dědy a dvě nejlepší babičky, u kterých jsem trávívala víkendy i prázdniny. Naše kontakty se nezpřetrhaly, ani když jsme se s rodiči v mých sedmi letech odstěhovali z Varů do Prahy. Naopak, o to víc jsem se těšila na venkovský pobyt u nich a vytrvale je zahrnovala dopisy. Jsem si jistá, že jejich láska mě formovala pro celý můj další život…“
Mocná čarodějka příroda
Již od malička Petra inklinovala k hraní na flétnu, ráda malovala a ve škole se nejlépe cítila při hodinách českého jazyka, literatury a psaní slohů. V těchto uměleckých sklonech ji především podporoval a pobízel karlovarský dědeček Jan, vysoký bankovní úředník. Tento prozíravý muž, obdivovatel umění, byl jejím prvním rádcem i kritikem, a silně Petru v její výtvarné i literární činnosti ovlivnil.
„Při rozhodování, kam na střední školu, rodičům přišla jako nejlepší volba gymnázium. Psaní, malování a flétnu vnímali jako moje koníčky. Že bych se mohla kumštu věnovat profesionálně, je nenapadlo.“ vzpomíná paní Petra. „ Po maturitě mě osud zavál na lesnickou fakultu. Pro děvče dosti atypické studium, kterého ale v žádném případě nelituju. Přírodu mám velmi ráda, její proměny jsou velice inspirativní.“ Nebudeme nosit dříví do příslovečného lesa, ale jak známo, příroda dokáže člověku pomoci, uvolnit ho a zklidnit i očistit… „Mám ráda lesy, louky, majestátnost stromů a šumění větví, kdy si vítr pohrává s vlasy, hladí tvář i duši. I proto se spousta epizod mého psaní odehrává právě mimo betonové bloky měst s prostředím, které nevyhovuje ani rozvíjející se dětské osůbce,“ dodává Petra Vychytilová.
Práce s dětmi
A tím se tedy dostáváme ke druhé umělčině profesi. Petra Vychytilová dále pak vystudovala na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně i obor expresívní terapie se zaměřením na arteterapii. Nyní působí jako lektorka výtvarné výchovy, keramiky, psychomotoriky a hry na flétnu. Jak se liší arteterapie pro děti od arteterapie pro dospělé?
„Víc než o samotnou léčbu nějakých psychických potíží se jedná spíš o sondu do stavu duše. O odkrytí bolestí, které jsme dříve zasunuli hluboko do svého nitra, do oblasti nevědomí. Z daného výsledku se pak usuzuje na možný druh léčby. U dětí jde o velmi jemnou práci, která vyžaduje zcela jiný přístup, než u dospělého klienta,“ vysvětluje Vychytilová, podle které se dítě od prvních krůčků učí poznávat svět, jeho řád a smysl.
„ Až do časů dospívání především potřebuje pocit jistoty a bezpečí, který mu zprostředkovává vazba s mateřskou osobou. Pokud mu tato skutečnost více či méně chybí, většinou si nestěžuje, ale dochází k negativním projevům.“ Arteterapie tedy odhaluje tyto stavy mysli, které by dítě dospělým sotva přiznalo, od takových maličkostí, jako je strach ze tmy či nedostatku pohlazení až po domácí násilí nebo šikanu nejrůznějšího druhu. Často je ale ani samo nedokáže pojmenovat.
„Papír či skicák, tužky, voskovky, křídy nebo barvy jsou vlastně takovou vrbou, které se dítě svěří, a na nás, arteterapeutech, pak už je, jak s touto informací či voláním o pomoc naložíme. Dále přichází na řadu práce psychologů. Už jenom fakt, že děti se vyjádří kresbou, jim přináší první pocit úlevy…,“ dodává Petra Vychytilová. „Neméně zajímavá je artefiletika, tvořivá výchova uměním, založená na osobním prožitku. Ráda využívám arteterapeutické techniky ve výtvarných kurzech, které vedu.“
Závěrem našeho setkání je třeba dodat, že je pro ni i tato pedagogická práce velkou inspirací při psaní knížek pro děti, neboť, jak si jistě velcí čtenáři vzpomínaných Nastydlých strašidel všimli, příběhy Petry Vychytilové obsahují i určité vzkazy a poučení pro dospělé, které snadno najdeme, umíme-li číst mezi řádky.
Ivan Černý
Foto: archiv
