Přiznejme si, že toho o Moravských bratrech a Jednotě bratrské moc nevíme. Snad by nám poradili v zemích hodně vzdálených od té naší, kde po sobě Moravané zanechali trvalé stopy. Musíme se ponořit do historie a představit si situaci po Bílé hoře. Průvodcem nám bude Daniel Říčan, předseda společnosti Moravian ze Suchdola nad Odrou. Připomeneme si desetitisíce rodin, které po dobu více než dvou set let odcházely do emigrace, hodně z nich do dnešního Německa, do Horní Lužice a Saska. Nejznámějšího exulanta pro víru Jana Amose Komenského známe, bohudík, z učebnic. Pomyslně zamíříme na Moravu do oblasti Novojičínska, kde ve Fulneku působil, a do blízkých vesnic, odkud prchali obyvatelé k vůli velmi tvrdým podmínkám.
Bratry chránil Ochranov
První z nich došli v doprovodu Moravana Christiana Davida přes Polsko do Horní Lužice na panství vstřícného hraběte Zinzendorfa, který umožnil potomkům Jednoty bratrské postavit si tam v roce 1722 městečko. Jmenuje se Herrnhut, česky Ochranov, a je světovým centrem Jednoty bratrské. Už deset let poté vyjížděly odtud bratrské misie do různých konců světa, do Grónska, Karibiku, na jih Afriky i do Ameriky.
Interview s Danielem Říčanem
Dnes jsme k rozhovoru přizvali Daniela Říčana z muzea Moravských bratří v Suchdole nad Odrou, tedy z místa, odkud odešlo nejvíce rodin. Muzeum se této otázce věnuje již mnoho let a má kontakty s Herrnhutem i s místy, spojenými s bratrskou činností ve světě. Nedávno podnikl Daniel Říčan se svou dcerou Miriam cestu do severní Ameriky. Šli po stopách Moravanů hlavně do oblastí, tehdy osídlených indiány.
Jak byla vaše cesta po stopách Moravských bratří plánovaná a jaké byly předchozí kontakty s tam žijícími potomky či bratrskou církví?
Původně to byl dárek k Vánocům od mé ženy Jany. Byl jsem sice dojat, ale ne nadšen, bylo třeba dokončit jiné projekty. Té příležitosti se chopila moje dcera Miriam, která vyřešila mou angličtinářskou negramotnost i jiné, hlavně technické věci. Já jsem sice projel autostopem téměř celou Evropu, ale hodím se spíš do lesa, než do americké civilizace.
Rodinný výlet to nebyl, chtěl jsem z té cesty vytěžit do nejvíc. Naším úkolem bylo navštívit památná místa, související s činností Moravských bratří, prozkoumat podmínky pro vzájemné návštěvy, vyhledat kontaktní osoby pro spolupráci s naší společností Moravian a shromažďovat pro naše muzeum informace o předmětech, pocházejících z Moravy.
Mohli se bratři usadit kdekoli, nebo to bylo podle nějakých pravidel?
Moravané měli omezené možnosti. V podstatě to bylo jen v koloniích dánských, holandských a anglických. Ohromný příliv osadníků ze všech zemí světa přetavil Ameriku do zajímavého konglomerátu jak po stránce národnostní, tak i náboženské. V každém městečku je několik kostelů a církve se tam různě pospojovaly podle původního vyznání osadníků. Jedna z mnohých je církev Moravians Church. Pensylvánie byla hodně osídlená německými osadníky, takže se v počátcích rozhodovalo, zda bude úřední řečí němčina nebo angličtina. Německy mluvící Moravané vyhledávali osady i farmy osídlené Němci a tam zakládali své sbory. Jiným typem osídlení byly misijní osady. Pokud byli do místa pozvaní, stavěli je zpravidla poblíž indiánské osady. Ta místa si tedy nemohli vybírat. Některé z osad Moravanů byly pro osadníky jiných vyznání uzavřené. Toto pravidlo platilo až do začátku 20. století. Například Bethlehem dostal nabídku stát se hlavním městem USA, ale protože byl pro jiná náboženství uzavřenou osadou, nepřijali tuto nabídku.
Do jakých míst jste se na své cestě dostali…
Ujeli jsme asi 3 500 km po trase New York, Philadelphie, Washington, Lititz, Bethlehem, Nazareth, podél Susquehany až k Niagarským vodopádům, a odtud na západ přes oblast Finger Lake, Saratoga Springs, do Bostonu, Plymouthu, Herfordu, Kentu, New Yorku, ale není to všechno, chtěli jsme poznat i jiná významná místa.
To je tedy vskutku pořádný kus „nového světa“. Co bylo pro vás největším zážitkem?
Těsně před odletem jsme se setkali se sympatickým náčelníkem indiánů kmene Skeregou, Alanem Russellem, kterého se nám podařilo vyhledat v malé rezervaci o ploše jednoho kilometru čtverečního, kde žije jen osm příslušníků tohoto kmene. A ten nám prozradil, že jeho legendární předek Gideon byl pokřtěn Moravany. S ním si teď dopisujeme.
Zastavme se u ochránce indiánů, legendárního Davida Zeisbergera, který se narodil v roce 1721 ve vašem městě Suchdol nad Odrou. Když mu bylo pět let, opustili jeho rodiče svůj bohatý statek v Suchdole, a odešli do Ameriky, do tehdejší provincie Georgie. Syn si později složitě hledal cestu za nimi. V roce 1740 založili moravští kolonisté v Pensylvánii osadu Bethlehem, která byla také cílem vaší cesty. Zeisberger indiány ochraňoval jak mohl, přesto se nakonec stali obětí masakrů a byly zničeny jejich osady. Získal jejich respekt, žil mezi nimi 53 let a nalezl tam i svůj hrob. Přivezli jste nějaké nové poznatky o této vynikající osobnosti?
Například, že jeho deníky byly patrně hlavním pramenem pro Karla Maye. Byly přece psány německy! V muzeu v Nazarethu jsem téměř zažil šok. Vzpomínáte si na legendární Shaterhandovu pušku Henryovku? Nějakému panu Henrymu Moravané dovolili, aby si zřídil v Nazarethu puškařskou dílnu a ukazují tam několik jeho zbraní. Tam mi to „seplo“. Půjčil si asi jeho jméno a vytvořil legendární zázračnou zbraň pro Old Shaterhanda, o které tvrdil, že nemá nic společného se stejnojmennou opakovačkou 19. století. Obsah Zeisbergerových deníků mohl být pro spisovatele zdrojem k věrnému vykreslení tehdejší Ameriky. Všechno ostatní si vymýšlel.
Máte pro nás nějaké zajímavosti o zaniklých indiánských osadách?
Asi jsme trochu šlápli do vosího hnízda. Indiáni jsou hrdí původní obyvatelé kontinentu a nárokují si území, která obývali. Původní smlouvy jsou platné a současná americká populace si s touto situací neví rady. S křesťanskými indiány jsme se nesetkali, víra se totiž nedědí, nedá se předávat ani z otce na syna. Mnohá místa, kde kmeny žily spolu s Moravany, a kde jim Moravané stavěli školy, jsou označeny památníkem nebo pamětní deskou. Koncem 19. století Nazaretská historická společnost budovala na těchto místech pomníky hustě popsané textem. Některé pohltily továrny, postavené v těch místech, a majitelé tam neradi vidí kohokoliv, kdo se o ta místa zajímá. Místa, která jsou označena deskou či kamenem, jsme většinou znali už z dob, kdy jsme tvořili expozice v muzeu. Proseděl jsem noci nad satelitními snímky, porovnával historické mapy se současností, takže jsem ten kraj už dobře znal.
Přesto tam je ještě mnoho nejrůznějších překvapení. Například ta podobnost naší Moravské brány a kraje kolem Bethlehemu. Řeka Lehigh, vytékající z Modrých hor, mi připomíná naši Odru, vtékající z Oderských vrchů do Moravské brány, tam se taktéž prudce otáčí k severovýchodu. Jako by to byl záměr, že v místech kde je Suchdol, vznikl roku 1740 i Bethlehem. Ten přišli založit Moravané z Nazarethu ležícího deset kilometrů na sever. V našem případě leží v tomto místě náš Fulnek. Je to jen taková moje fikce, se kterou si rád pohrávám, ale skutečností je, že ze čtrnácti zakladatelů Bethlehemu bylo sedm Suchdolanů.
Bethlehem se také několikrát stal útočištěm pro indiány, aby nebyli zmasakrováni bílými osadníky. V jeho dnešním centru jsou dvě místa, kde stály jejich osady Nain a Fairfield.
Jak vaše poznatky obohatí muzeum, třeba novými exponáty nebo v přednáškové a publikační činnosti Moravianu?
Pro knihovnu Muzea Moravských bratří jsme přivezli asi padesát publikací, nafotili na tři tisíce fotografií, navštívili šestnáct míst se vztahem k našemu tématu. Nějaké přednášky připravujeme na zimní období.
Také jsme poznali, jaké jsou ve všech současných Moravských sborech krásné tradice. Například vánoční zvyky, o nichž vycházejí i knihy. V období adventu je zvyk mít rozžehnutou svíčku v každém okně, je to úchvatný pohled. Nejznámější tradicí je Herrnhutská hvězda. Původně to byl geometrický model, školní pomůcka, koule s pětadvaceti ostny tvořená jehlany se základnou ze čtverců a trojúhelníků. Stala se symbolem Vánoc a říká se jí také Moravská hvězda, přes to, že se vyrábí výhradně v Herrnhutu. V některých státech visí v každém domě. Snažíme se tuto tradici nabídnout i u nás. V muzeu začínáme s jejich prodejem a exteriérová hvězda svítí i na Muzeu Moravských bratří.
Plánujete nějaké podobné cesty po stopách Moravanů, kteří před dávnou dobou odešli do světa právě z vašeho regionu?
Nepovažujeme naši cestu za ukončenou akci. Chtěli bychom se podílet na obnově některých památek. Alespoň tím, že projevíme o ně zájem a jemně popostrčíme či podpoříme místní instituce. Už před několika lety jsme byli zváni na jih Afriky, kde Georg Schmidt z Kunína založil osadu Genadendal. Je to takový africký Herrnhut. Prezident Nelson Mandela po ní pojmenoval prezidentský palác. Od svého zetě jsem před lety dostal k narozeninám krabičku ve tvaru Jihoafrické republiky s vlaječkou JAR a s otvorem pro vhazování finančních příspěvků na cestu do Afriky. Takže krabička i myšlenka jsou stále na světě.
Děkujeme za rozhovor s přáním, ať ve vánočním čase svítí všude na světě Ochranovské hvězdy, které vyráběly děti při hodinách geometrie v ochranovském učilišti a tak vzpomínaly na rodiče, kteří se vydali do světa, také do Ameriky, šířit bratrskou víru.
Taťana Březinová
Foto: Daniel Říčan
