V současné době tato talentovaná krajinářka vystavuje v populární galerii Na chodbě. Jmenovaný výstavní prostor je
součástí Galerie M54, kterou najdeme v ulici Politických vězňů číslo 911/8, Praha 1. K vidění jsou zde tři desítky pláten přírodních motivů úspěšné malířky, která se štětcům a paletě věnuje posledních deset let.
Jak říká Ing. Dana Živorová, příroda jí dává klid na duši. Ráda trávívá svůj volný čas v lesích, na loukách i vinicích, u rybníků i na březích řek či jezer, kde se kochá krajinou a nasává zde inspiraci ke své tvorbě. Ta je ve výsledku pohlazením na duši nejenom autorce samotné, ale i milovníkům jejích obrazů. Pozorně si na její prosincové pražské výstavě prohlížíme jedno plátno za druhým. Názvy děl jsou jednoduché, ale výstižné: Rána na Šumavě, Adršpach, Zasněžená krajina, Přichází zima nebo třeba Louka s vlčími máky, či Pozdní odpoledne u tůně. Mnoho návštěvníků s obdivem zůstává i několik minut stát před jejím velkoplošným obrazem Horské jezero v Alpách. Plátno ještě takříkajíc voní terpentýnem, neboť ho Dana Živorová domalovala po návratu z podzimní dovolené, kdy se s manželem geologem toulali pod rakouskými velehorami.
Chci, aby po mě něco zůstalo
Tak toto je vyznání či motto Dany Živorové. V žilách ji kolují geny jejího děda krajináře Liboslava Šimona a vzdáleného příbuzného akademického malíře T. F. Šimona. Ona sama ale malbu nestudovala. To však nic nemění na tom, že její teplé barvy a zkušené tahy štětcem vyklouzlí krajinu, která ať již v rámu či nikoli ozdobí jakýkoliv interiér. Do plenéru už ale jako její děd s malířskými štaflemi a paletou nechodí, jen se hodiny a hodiny při procházkách a výletech rozhlíží po tom pravém námětu. Ten si vyfotografuje a doma pak maluje v klidu a pohodlí. Není to nic nového. Podle fotografií už maloval kupříkladu Alfons Mucha či Max Švabinský. Běžně tak maluje většina současných krajinářů.
Malovat začala Dana Živorová na mateřské dovolené. Především pak pro ni její tvorba působila jako jistý druh odpočinku a relaxace v protiváze vysilujícímu a náročnému povolání ve zdravotnictví, kde působila 30 let.
„Musela jsem malovat, abych totálně nevyhořela,“ přiznává. Tzv. burnout, vyhoření v oblasti práce, je typické citovým a mentálním vyčerpáním. Často jde o důsledek dlouhodobého stresu a týká se nejvíce osob, které pracují s jinými lidmi. Při dlouhodobém působení ve zdravotnictví častý jev.
Pod Čerchovem i ve Slovinsku
Dana Živorová miluje Šumavu i Domažlicko, kde má její rodina již třetí generaci chalupu. Proto zde také mnoho jejích obrazů vzniklo. To jí ale nebrání, aby nemalovala všude, kam ji zavede profese jejího manžela geologa, se kterým se toulá nejenom po domácích luzích a hájích, ale též i daleko za humny. A tak na výstavě v galerii Na chodbě můžeme obdivovat rovněž její náměty kupříkladu ze Slovinska či Řecka. Přes zimní čas se chystá zpracovat motivy z Pálavy, vinice i Národního parku Podýjí, kde byli s manželem na výletech v létě loňského roku.
Dana Živorová v Praze vystavovala již dvakrát ve Faustově domě, kdy byla její prezentace spojená s klavírním koncertem. Její dílo je zastoupené jak v soukromých sbírkách, tak zdobí i haly několika šumavských hotelů. V současné 
době se připravuje na únorovou výstavu v Galerii Anděl v Olomouci. I tady budou prožitek z její tvorby doplňovat velebné tóny koncertního klavírního mistra, kterým je mladší syn Dany Živorové Tomáš. Náramně korespondují s obrazy jmenované umělkyně, jakoby vítr hrál na haluze stromů z vystavovaných líbezných zátiší.
Ivan Černý
Foto: Jan Parkman
