V závěru roku si milovníci a sběratelé fotografického umění připomínají mimořádnou fotovýstavou v Křížové chodbě Strahovského kláštera v Praze dvojí výročí nejslavnějšího, a ve světě nejznámějšího českého fotografa, Josefa Sudka. Jak známo, tento mistr svého řemesla se narodil v Kolíně před 120 lety (1896) a zemřel v Praze před 40 roky (1976). Organizátor jedinečné výstavy, která nabízí k vidění stovku skvělých snímků, včetně kolekce, která ještě nikdy nebyla vystavena, je České centrum fotografie.
V současné době se podobná prezentace Sudkových děl koná v Národní galerii Kanady v Otawě. Jedná se o zápůjčku ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Do země javorového listu je to přece jen poněkud z ruky, zamiřme tedy společně do Křížové chodby premonstrátů na Strahov. Tady se můžeme pokochat průřezem celoživotní tvorby Josefa Sudka, včetně fotografií, které v ČR ještě nikdy nebyly vystavené. Řeč je o souboru snímků z Beskyd, unikátních neznámých prací, pocházejících ze soukromé sbírky.
Začínal fotografovat ještě na skleněné desky
Sudkův životní příběh vydá takříkajíc na román. Vyučený knihkupec, který přišel ve svých dvaceti letech v první světové válce o ruku, nestál o císařpánovu trafiku, kterou se tenkrát monarchie odměňovala svým válečným invalidům. Jelikož ho zajímala fotografie již od dob učení a s knihařinou má díky defektu konec, tak se již v roce 1917 plně na nový druh umění zaměřuje. Začátkem dvacátých let minulého století je již členem Pražského amatérského spolku fotografů, dva roky studuje fotografii u profesora Karla Nováka a ve čtyřiadvacátém roce spoluzakládá Pražskou fotografickou společnost s Jaromírem Funkem a Adolfem Schneebergem. První fotokniha mu vychází v podobě skvělého alba 15 snímků v nakladatelství Družstevní práce v roce 1928, a první samostatnou výstavu má Josef Sudek v létě 1932. Od té doby vystavuje často, včetně prestižní akce k 100. výročí fotografie v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu roku 1939. Od 1948 mu vychází řada fotopublikací, která vyvrcholí knihou Praha panoramatická, kdy Sudek v roce 1959 publikuje téměř tři sta panoramatických snímků Prahy. V roce 1976 umírá v Praze, kde je dodnes v jeho slavném ateliéru na pražském Újezdě jeho muzeum.
Obrovský tematický záběr
Práce Josefa Sudka ale nejsou pouze Pražské fotografie, nýbrž i spousta krajinných motivů, zátiší i reklamních prací, o něco méně pak portrétu či aktu. Jak říkají kunsthistorici zabývající se fotografií, Sudek má absolutní smysl pro kompozici a talent na zobrazení obyčejného předmětu neobyčejně, poutavě až magicky. Jeho práce se světlem je úchvatná a fotografie tohoto mistra mají neopakovatelný a nenapodobitelný náboj.
Pro výstavu Josef Sudek 1896 až 1967 se tedy podařilo ze soukromých sbírek shromáždit 100 fotografií. Podle ředitele Českého centra fotografie a kurátora výstavy Dr, Jiřího Jaskmanického se jedná o naprosto ukázkový průřez jeho tvorbou, od nejranějších snímků až do sedmdesátých let minulého století. „ Je tu dokonce i pigment, který vznikl před válkou až po fotky, které vznikaly jako pozvánky na konci jeho života. Snažili jsme se ukázat návštěvníkům tu obrovskou šíři jeho záběru a genialitu jednotlivých fotografií.
A ještě něco navíc…
Výstava, o které hovoříme, předvádí návštěvníkům vedle Sudkových zátiší, krajinných záběrů i fotografií pražských zákoutí a parků i ukázky prací jeho žáků. Třešničkou na příslovečném dortu jsou pak dokumentární fotografie ze Sudkova života a z jeho ateliéru, včetně Sudkových portrétu.
„On byl ve své době možná jedním z nejfotografovanějších lidí nejenom v Praze, ale možná široko daleko. Byl velmi fotogenický, protože byl velmi zvláštní,“ vysvětluje kurátor výstavy Dr. Jiří Jaskmanický. „Když jste se podívali do jeho tváře, která dokázala velice dobře vyjádřit jeho pocit únavy, radosti, nadšení i smutku, tak vidíte, že se mnoha významným fotografům Josefa Sudka podařilo zachytit ve velmi zajímavých situacích…“
Tak jako kupříkladu další legenda české fotografie, František Dostál (nar. 1938 Praha), který zvěčnil obdivovaného mistra s prázdným rukávem, při nasazování filmu do aparátu zručným chmatem zbylé ruky. „Již tato skutečnost, jak se Josef Sudek za léta praxe vyrovnal s nutností 
pěti prsty nahradit všech deset je obdivuhodná…“ říká nám závěrem prohlídky doktor Jaskmanický. „Se zručností téměř kapsářkou zvládl všechny úkony, které fotografické umění vyžaduje, včetně takových technických komplikací, jakým bylo vyměňování filmů i vyvolávací alchymie.“ Zbývá dodat, že výstava Josefa Sudka je otevřena do konce letošního roku.
Ivan Černý
Foto Jan Parkman
