Pro všechny pražské i přespolní milovníky fotografie připravila známá prestižní LEICA GALLERY PRAGUE jedinečnou výstavu předního českého fotografa Jaroslava Kučery.
Jedná se o méně známý výřez jeho tvorby, kdy cílem umělcovy fotospouště nejsou lidé, nýbrž věci či záležitosti, které by pro většinu z řadových smrtelníků nestály za delší pohled, natož pak nafotografování. Co může být za námět poklop kanálu, stín komínu nebo třeba klikatící se potrubí, mohlo by napadnout leckoho z nás. A PŘECE…
Tiché dialogy
Jmenovaný výstavní projekt je pro tohoto významného českého dokumentaristu a fotografa lidských osudů a tváří zcela netypický a netradiční, jak při vernisáži ve svém úvodním slově zdůraznila kurátorka výstavy Daniela Mrázková. Po následující prohlídce vystavených děl se rozpoutala nad Tichými dialogy bouřlivá diskuse, která jen potvrdila úspěch fotografova záměru. Ukázat takzvaný předmětný svět, životní prostředí prosté lidí. Ovšem, nafotit nejbanálnější z banalit všedního dne a nepropadnout se až na dno diváckého nezájmu, chce již skutečného Mistra svého řemesla, kterým Jaroslav Kučera, nejvýraznější osobnost současné domácí fotografie, bezesporu je.
“A tak Jaroslav Kučera vede své soukromé tiché dialogy se svým okolím ve směru surbanalismu a fotografované objekty seřazuje do dvojic, ve kterých vzniká další úroveň jejich vzájemných dialogů,“ vysvětluje autorův tvůrčí cíl kunsthistorička Mrázková.
Prohlížíme si velkoplošné fotografie s tzv. civilizačními motivy včetně snímků vlakových vagónů v zatáčce, zaujme plynojem v průhledu větví stromů i nejrůznější geometrické objekty, vévodící městské krajině. Mnoho záběrů je z předměstí, kam přece jen cosi proniká z přírody.
Čtyřiadvacet měsíců práce
„Začal jsem s tím jednoho dne, cestou z tenisu,“ zavzpomínal Jaroslav Kučera. „ To, když jsem si všiml, jak tu nafukovací halu zvláštně osvětluje sluníčko. Byly tam nádherný fleky po roztátým sněhu… Vrhnul jsem se do toho a teď už dva roky jezdím po Praze jako pošuk a fotím takový banality… Občas se na místa vracím, abych našel správnou chvíli, kdy je tam zajímavé světlo…“
Dejme však ještě slovo kurátorce výstavy a znalkyni díla Jaroslava Kučery, Daniele Mrázkové, která říká:
„Tiché dialogy nejsou ničím jiným, než takříkajíc nalezenými poetickými objekty. A současně jsou jasným důkazem podivuhodného jevu, totiž, že záznam nepochybné skutečnosti stojí na pokraji fantastické neskutečnosti, že to nejmagičtější a nejneobyčejnější lze spatřit i v nejbanálnější realitě. Kučera si je dobře vědom emocionálních nábojů banálních objektů, jež umožňují vyvolávat vzpomínky, touhy, odhalovat skryté významy a uvádět do pohybu princip asociace představ.“
Nehrajme si však se slovíčky a shrňme vše do jediné věty: Jedná se o zdařilé pocitové fotografie. Jakoby si při jejich tvorbě Jaroslav Kučera, především známý jako akční dokumentarista a fotograf lidských osudů, chtěl od roky nashromážděného přetlaku nejrůznějších emocí, vášní a dramat, oddechnout či vydechnout.
Curriculum vitae
Jaroslav Kučera ( nar. 1946 v Ředhošti na Litoměřicku), vystudoval stavební průmyslovku v Mělníku s titulem inženýr. Ihned po státnicích se však začal živit jako volný fotograf. Fotografoval pro řadu časopisů a podniků. V roce 1996 se stal členem agentury Bilderberg Hamburk. V roce 2006 založil vydavatelství Jakura, kde dosud vydal dvě desítky, převážně uměleckých fotografií.
Má za sebou několik desítek autorských výstav doma i v zahraničí, včetně Německa, Izraele, Švýcarska, USA nebo třeba Francie či Belgie. Jaroslav Kučera byl mnohokrát oceněn na nejrůznějších prestižních fotosoutěžích. Kupříkladu v roce 2000 získal Hlavní cenu Czech Press Photo. V Kodani obdržel 1. Cenu v soutěži Fujifilm Euro Press Photo Awards. Vydal též 12 autorských fotografických publikací, je zastoupen ve sbírkách českých i zahraničních muzeí a galerií.
Jmenovaná výstava se koná v LEICA GALLERY PRAGUE, Školská 28, Praha 1
od 3.2 do 2.4. 2017 více na: www.Igp.cz
Ivan Černý
Foto z vernisáže Jan Parkman
