A to na nový film režiséra a scenáristy Petra Václava Skokan. Autor doma i v zahraničí oceňovaných filmů Cesta ven a Nikdy nejsme sami natočil originální letní road movie, jejímž hlavním hrdinou je čerstvě propuštěný vězeň přezdívaný Skokan, který učiní rozhodnutí stát se hvězdou na filmovém festivalu v Cannes. Své štěstí se na jih Evropy vydává hledat stopem.
Hlavní roli ztvárnil několikrát trestaný Julius Oračko, který hrál menší roli feťáka už ve filmu Cesta ven. Režisér se mu po této první spolupráci rozhodl zasvětit celý film. Produkci se podařilo dostat jej z vězení na podmínečné propuštění v polovině trestu, k jehož výkonu nastoupil bezprostředně po natáčení Cesty ven. To vše jen dva týdny před začátkem natáčení a měsíc před filmovým festivalem v Cannes.
Pohádka s dokumentárními rysy
„Jde o fikci, o fiktivní postavu, která je však také studiem protagonisty, který ztělesňuje sama sebe,“ charakterizuje svůj nový film Petr Václav. „Skokan, to je pohádka s dokumentárními rysy či snad dokonce i dokument s rysy pohádky. Postava hrdiny je variací Hloupého Honzy. Příběh je také velmi volně inspirován dvěma road-movie osmnáctého století, kterými jsou Jakub Fatalista a Candide. Do filmu jsem toužil otisknout veškerou lásku, kterou mám k loukám, k přírodě jaru a létu, k moři, k řekám, k asfaltovým okresním silnicím, ke středomořským borovicím. V protikladu k jednoduché kráse přírody jsem chtěl postihnout pocity, které vyvolává noční osvětlení festivalového Cannes, atmosféru přístavního Janova a anticko-barokního Říma. Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny, postihnout jeho přístup k životu, jeho logiku řešení problémů. Celý příběh i jeho detaily vycházejí z jeho charakteru, z jeho životní zkušenosti, z jeho názorů a životních postojů.“
Stejně tak další protagonisty filmu Skokan již diváci znají z předcházejících Václavových filmů – ať už jde o držitelku Českého lva a dalších prestižních ocenění Klaudii Dudovou nebo Zdeňka Godlu (Cesta ven a Nikdy nejsme sami) a Milana Cifru (Marian, Cesta ven). Ve filmu účinkuje také francouzská herečka Karidja Touré, která v roce 2015 získala Césara za objev roku ve filmu Bande de filles, a další francouzští a italští neherci. „Je to film o tom, jak mě pustili z basy,“ vypráví Julius Oračko. „Je jaro, už docela hic, kvetou už i kytky, ale mně vrátili jenom bundu jak na vánoce. A doma je to k ničemu, s tátou a tak. Mám problémy s holkou, kterou marně miluju. No a jak mám znova začít tady v tom ghettu? Nemám šanci. Začnu zase prodávat peří, fetovat, do zimy jsem zpátky v base. A to se mi nechce. No a v televizi vidim, že někdy před rokem dostal ožrala, co ho vytáhli z hospody nebo z ubytovny, někde v Číně nebo co, cenu na tom festivalu v Kánu a je hvězda. Tak já se rozhodnu, že taky musím zkusit štěstí, stát se slavnej v cizině. To je dneska jediná šance, když nemáš školu. Když jseš nikdo, tak na tebe serou. Ale když jsi slavnej, tak ti žerou z ruky. Prostě vyrazím, nemám sice ten raneček jako v Ladovi, ale igelitku. Pojedu stopem.“
„Tak jsem se dostal do cizích zemí, do Francie, do Itálie,“ vzpomíná na natáčení Julius Oračko. „Měli jsme čtyři auta, pak se jedno rozbilo a pak už byly jenom dvě auta, když jsem od dodávky ztratil klíčky. To mě málem režisér zabil, ale to by bylo po filmu. V Itálii jsme potkali pravý italský mafiány, co řeknete jméno jejich rodiny a lidi se třesou, ale Petr a Honza, jako režisér a producent se s nima hned skamarádili. Byli to frajeři, ty mafiáni, měli u sebe bouchačky a nahrávali s náma. A viděli jsme věcí, že ani nevím, kde bych začal. Třeba ty jejich bůvoly, ale to se natočit nepovedlo, zrovna když jsme je potřebovali, tak je vždycky měli zavřený v nějakejch hangárech a na pastvě jsme na ně nikdy nenarazili, nebo pak zase nebyl čas. Bombový léto.“
