Špejchar plný pokladů

Přidal  |  0 Komentáře

Je to letos právě pět let, kdy byla uměnímilovné veřejnosti otevřena unikátní svatyně výtvarného umění v Želči u Bechyně na Táborsku. Bez státní ani evropské dotační pomoci, díky entuziasmu podnikatele Martina Nováka z Obory u Tábora, byla zchátralá sýpka z roku 1802 velkoryse zrestaurována a proměnila se v obrazárnu a muzeum.

Netrvalo dlouho a po staru nazývaný Špejchar, se díky širokému spektru zajímavých výstav a nejrůznějších kulturních a společenských akcí, stal vyhlášeným turistickým magnetem. V současnosti sem lidé z blízkého i dalekého okolí jezdí za dílem malíře Petra Poše (1944 – 2015).

6 215 let stará památka zachráněna

Špejchar najdeme téměř ve středu obce Želeč, nedaleko hlavní silnice od Plané nad Lužnicí směrem k Soběslavi a Bechyni, v kraji nazývaném Kozákov. Vítá nás druhý anděl strážný původně zemědělské budovy, která vstala z příslovečného popela jako ten Fénix. Kurátor Pavel Šmidrkal zde vede a řídí výstavní činnost. Lepšího průvodce bychom si nemohli přát. Jeho první věty patří historii budovy a její generální opravě. A tak se dozvídáme, že velká patrová sýpka 19. století (půdorys 683 metrů) přestala sloužit svému účelu po roce 2008 a postupně chátrala. Po roce 2012, kdy se dostala do vlastnictví nadšence Nováka, byla v průběhu let opravena do současného stavu. V prvním patře zůstalo zachováno původní trámoví a podlaha z fošen, vše citlivě vyspraveno a ošetřeno tak, aby vznikl reprezentativní prostor, který co nejlépe vyhovuje požadavkům moderního výstavnictví a zároveň věrně tlumočí starou tesařskou práci. V přízemí, určeném pro prohlídku staré zemědělské techniky, je na podlaze položená dlažba, která svým hnědým odstínem koresponduje s dřevěnými nosnými trámy a stropem.

Muzeum zemědělských strojů

Na jeho prohlídku si musíme vyčlenit nejméně hodinku. Jeho úkolem je seznámit návštěvníky s tím, co vlastně obnášela a obnáší práce v zemědělství. Stará zemědělská technika láká především pány kluky všeho věku, kteří obdivují více jak stovku dobových strojů, náčiní, nástrojů i nejrůznějších pomůcek, jako jsou kupříkladu vozy, mlátičky, postroje a další dříve používaná mechanizace, včetně tolik populárních „čertů“ na vyorávání brambor. Děvčata a ženy naopak větší pozornost věnují sekci sbírek kuriozit, kde jsou k vidění nejrůznější druhy a typy kávomlýnků, žehliček, keramiky a porcelánů, dobového vybavené domácností včetně hraček apod.

ObrazárnaDSC_3766

Pod pavučinou dobových trámů, které ve větru tiše k návštěvníkům hovoří o neměnnosti času, je úžasná expozice, kterou by zde nezasvěcený návštěvník rozhodně nečekal. Uprostřed jihočeského Kozákova, kde takříkajíc lišky dávají dobrou noc, v klínu atraktivní přírody, je náhle k vidění úžasná expozice, plná uměleckých pokladů, mapující dvě stě let dlouhou cestu portrétního umění. Jak nás upozorňuje kurátor Šmidrkal, expozice se nazývá „Podobizna, předsíň duše“. Přiléhavý název. V portrétech vystavených mužů, žen i dětí z díla vybraných malířů můžeme sledovat vývoj a proměny malířských stylů od realistického pojetí malby až k fauvismu či pracím s rysy kubizmu. Stejně tak jsou tady zastoupeny i mnohé techniky, jako je kupříkladu kresba, pastel či olejomalba. Výjimečné jsou podobizny krásných žen, spjatých s jejich tvůrci, jako byl kupříkladu talentovaný Alois Bílek nebo neméně zručný Karel Molnár. V neposlední řadě pozornost návštěvníků vzbudí i známé tváře – portréty spisovatele Karla Čapka nebo legendárního herce Martina Růžka. Expozici v pravém křídle obrazárny tvoří celkem 85 podobizen od převážně českých autorů.
Levá část obrazárny  je určena pro časově omezené výstavy, kterých se zde od slavnostního zahájení činnosti vystřídaly desítky a desítky. Jsou tradičně věnovány již nežijícím výtvarníkům a malířům. Kunsthistorik a publicista, kurátor Pavel Šmidrkal, vybírá umělce s mimořádně citlivým přístupem. Na prstech obou rukou bychom nespočítali, koho zde již prezentoval. Pár jmen za všechny: Štefka, Hehl, Holý, Bárta či Čermáková, Kurovský nebo v současnosti Poš. Autorské retrospektivní výstavy však čas od času střídají další prezentace, jako byla kupříkladu jedinečná výstava angloamerického plakátu z první světové války či starých reklamních nebo filmových plakátů.

DSC_3771Pastviny Petra Poše

Věčně dobře naladěný výtvarník, jehož optimismus a smysl pro nesmysl čiší z každé jeho kresby, měl otce dramaturga a matku redaktorku. Toto rodinné umělecké podhoubí talentovaného mládence zformovalo do kumštýřské podoby. V letech 1958 – 1962 absolvoval SUPŠ v Praze, poté vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou ( Ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Adolfa Hoffmeistera). Absolvoval stáž na Královské akademii výtvarného umění v Bruselu v roce 1982. Jeho pracovitost byla příslovečná. Více jak stovka výstav doma i v zahraničí, na čtyřicet knižních ilustrací, téměř dvacet filmových projektů…Za svou tvorbu obdržel Petr Poš nejedno významné ocenění. Kupříkladu dostal Cenu Jiřího Trnky za film Lakomá Bára, Prix Savignac – 1.cena na salónu plakátů v Paříži či je dvojnásobným majitelem Českého lva za nejlepší výtvarné ocenění filmů Fimfárum Jana Wericha.
Plni nadšení si prohlížíme panely s Pošovými jedinečnými kresbami. Jsou plné příběhů a tzv. dvojího plátna, kdy si člověk musí trochu popřemýšlet. Na čtvrtkách a skicácích se to hemží netradičně pojatými figurami a figurkami se sklonem ke karikatuře. Tento osobitý umělec spolu s dalšími dvěma kumštýři vytvořil legendární výtvarnou trojici Adolf Born, Jiří Šalamoun a Petr Poš.
„Poš si svými grafikami vybudoval pevné místo na scéně české grafiky,“ komentuje jeho dílo kurátor výstavy. „Lehce filozofickým způsobem nám ukazuje nás samé. Vždy s vtipem, ironií a sarkasmem komentuje náš svět. Jeho temperamentní výtvarná řeč, přes poučení na starých mistrech, je zcela současná a moderní…“DSC_3768
Závěrem naší návštěvy v netradičním Špejcharu se zastavujeme v prodejničce s uměleckými předměty a publikacemi.  Mimořádně graficky zdařilý katalog k Pošově výstavě, opatřený netradičním textem z autorské dílny Pavla Šmidrkala, je pak již příslovečnou třešničkou na dortu. Potěší nejenom zájemce o výtvarné umění, ale i sběratele knih s tímto zaměřením. Zbývá dodat, že muzeum a galerii ve Špejcharu je možné navštívit kromě pondělí denně od 10 do 18 hodin.
Ivan Černý   Foto archiv