Závěr června byl zaměřen na připomínku osobnosti a díla mimořádně talentovaného umělce. Jedná se o člověka se složitými životními cestami, který byl ve třicátých letech minulého století přijat na Akademii výtvarného umění v Praze a který se z vlasteneckých důvodů přihlásil do čs. zahraniční armády zpočátku čtyřicátých let. Ve čtvrtek 22. června tohoto roku se konal v Praze v Soukenické ulici ve Slovanském domě křest skvostné publikace pod názvem Karol Molnár – Malíř tří zemí. Těšit se můžeme na dvě jeho letní výstavy. Uskuteční se od 26. června v populární Obrazárně Špejchar v Želči na Táborsku a od 4. září v Topičově salonu na Národní třídě v Praze.
zámečníkem, deset let pracoval v továrně a teprve poté byl ve svých 29 letech přijat na AVU v Praze. V letech 1938-1939 pokračoval ve studiu v ateliéru prof. Františka Kupky v Paříži, kde mezi oběma muži vzniklo pouto, doložené korespondencí, vedenou v hluboce přátelském duchu. V době válečné 1940-1943 byl Molnár zařazen jako voják u Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.
V bývalém Československu po válce jako voják ze západní fronty vystavoval jen řídce, odstavený do role restaurátora ve vojenském muzeu. Teprve po roce 1989 se jeho práce začaly nahodile objevovat na českém trhu s uměním a nabývat zvolna v ceně, která se dnes u mnohých děl pohybuje v desítkách tisíc korun a přesahuje hranici padesáti tisíc.
O Molnárův vzestup se zasloužila především aukční síň 1. Art Consulting Brno-Praha, kde se opakovaně dražily jeho práce a několik výstav mu připravilo také Ministerstvo obrany ČR. A to díky plukovníku Pavlu Vobůrkovi, vojákovi s citem pro krásu výtvarného umění, který si navíc vážil faktu, že Molnár byl i nositelem osvědčení „válečný veterán“. Dík též patří kurátoru více jak pěti Molnárových výstav po roce 2004 a autoru výstavních katalogů k dílu Karola Molnára Pavlu Šmidrkalovi.
Návazně byli připraveny dvě retrospektivní Molnárovy výstavy. První se koná od 26. června 2017 v Obrazárně Špejchar Želeč jako vrchol oslav pátého výročí této největší soukromé galerie v Jihočeském kraji. A od 4. září 2017 pak v Topičově salonu na Národní třídě v Praze, kde svého času Molnárovo dílo odstartovalo svůj vzestup.
Slavnostní atmosféru vernisáže v Želči podtrhla díky rozhodnutí náčelníka generálního štábu AČR, armádní generála Josefa Bečváře vystoupení špičkového hudebního tělesa, kvintetu Ústřední hudby Armády ČR. V Praze na křtu knihy zazpívala jedna z velkých nadějí české operní scény, teprve šestnáctiletá Anna Pokorná. Molnár byl s hudbou úzce spjat, ovládal hru na klavír a housle.
Patroni akce nejvyšší velitelé
Výstavy jeho prací ve Velké Británii během druhé světové války ocenili Jan Masaryk i Hana Benešová, kteří mu již tehdy vyjádřili své nadšení a pochvalu.
Po dobu válečného konfliktu Molnár zaznamenával na svých obrazech dny, týdny a měsíce života v bombardovaném ostrovním království a stal se tak významným výtvarným válečným kronikářem.
Foto archiv Obrazárna Špejchar Želeč
