Mnozí ze starších generací si jistě rádi zavzpomínají na jejich četbu dlouho do noci, s baterkou pod peřinou, aby se maminka nezlobila. Ti mladší pak jistě budou překvapeni krásným provedením lákavých titulů, včetně jedinečného ilustrátorského doprovodu těchto knížek s otrhanými hřbety a ohmatanými rohy stránek. Vernisáž výstavy se konala 3. února 2018 v 18.00, a jen pouhé dva měsíce, tudíž až do konce února, se bude nad budovou špejcharu zrcadlit nápis ČÍST JE RÁJ.
Šikovný klíč
Slovy Pavla Šmidrkala, výběr vystavovaných publikaci obrazně usměrnil klíč, vykovaný se třemi zoubky. První s pověřením posoudit postavení a oblibu knížky v domácnostech, druhý zoubek byl zaúkolován přiblížením autorů literárních textů a ilustrací, a ten třetí měl dopomoci k prosvětlení jmen, opředených pavučinami.
„Šikovný klíč nám proklouznul do zámku knihovny a umožnil prosmejčit police při dohledávání dětské literatury ve vymezené úsečce času, s malým přesahem do let šedesátých,“ usmívá se kurátor této nevšední výstavy a pokračuje metaforickým jazykem: „ Klíček se ale nevpasoval do každých dveří, takže subjektivní tíha volby se nedala zamaskovat. Zmapované tituly nemusí být všechny požehnané literárním kritikem, mohou se rozcházet s názorem knihkupce a odklánět od postoje samotného čtenáře. Ale existují proslavené knížky, kterým žádný výmol na trhu neublíží a takové se tu především shlukly. I když pozornosti neunikly ani ty zatoulané a odložené, vedle pohádek i četba dobrodružná pro starší děti. Nevyhnutelná, erbovní jména autorů spolehlivě probleskují z těchto stránek, byť tvář věkovitých knih je plná fleků, šmouh a šrámů a hřbety jsou ometené.“
Při výběru titulů pro jmenovanou výstavu autor projektu mj. vycházel ze Seznamu dobré četby pro děti, publikovaného v letech 1920, 1923 a 1926, který nabízí soupis doporučených titulů za prvních dvacet let dvacátého století. Je v něm snadno vystopovatelná snaha tehdejších vydavatelů nabídnout malým i těm starším čtenářům nejenom pohádky a říkanky, ale i přimíchat dobrodružnou četbu. Jedná se o dlouhou řadu nakladatelských domů a jmen jednotlivých vydavatelů minulého času, kam především patří Melantrich, J. Otto, Vyšehrad, B. Kočí, E. Fastr, J. R. Vilímek, F. Topič, Fr. Borový.
Poklona oblíbeným
Z časů první republiky pochází postavičky výrazně milované, jako Spejbl a Hurvínek, Kašpárek, Kulihrášek, Marbulínek, Ferda Mravenec, Brouk Pytlík, aj. Pavel Šmidrkal připomíná, že povstali z líhně laskavé grotesky a vytvořili spolu jakousi volně pospolitou, komediální společnost, rozpustilé půvabnosti. Teprve po druhé válce a mnohem později se rejstřík rozbujel o celou řadu pohádkových a vybájených bytostí a zvířátka rostoucí obliby. Například zvídavý Krteček (Zdeněk Miler), neohrožený loupežník Rumcajs (Václav Čtvrtek), skrblík, sobec a šantala Trautenberk (Božena Šimková).
Spisovatelé a ilustrátoři v jedné osobě
Co vystavovaný knižní titul, to velké tvůrčí jméno. Kupříkladu Ondřej Sekora je tátou hravých, přívětivě souzvučných, prosluněných kreseb. Dobrácký šikula, vytrvalý všeuměl, horlivý Ferda Mravenec, a k němu popleta, nemotorný Brouk Pytlík, představují trvalky v záhonech čtenářské duše. Tvorba Josefa Lady zase umožňuje dětem promítnout se do děje.
Jen spisovatelé
Pár jmen za všechny: Jan Karafiát polidštil maličký svět broučků (svatojánských mušek), kterým vtělil čisté charaktery a vykrášlil je v citových vazbách zbožné rodiny. Jeho knížka se dočkala až kultovního vzývání, doposud ji ilustrovalo několik desítek malířů při současném, úctyhodném počtu osmdesáti vydání. Nejznámější jména jsou: Vojtěch Preissig, Ondřej Sekora, Josef Wenig, Jiří Trnka, Marie Fischerová-Kvěchová, Rudolf Mates, Vojtěch Kubašta. Otakar Batlička, muž se srdcem tuláka, nabíjený „hřměním blesků“, se několik mladistvých let potuloval na cestách a strávil čas ve vlnobití jiných světadílů, kde se protloukal v různých profesích. Je známo, že několik let každý týden publikoval v předválečném časopisu Mladý hlasatel (celkem asi 150 povídek) a poté na dlouhé desetiletí uvízl v zapomnění. Souborně začaly jeho krátké povídky nabírat nový dech až v šedesátých letech, začasté s ilustracemi Bohumila Konečného. Jaroslav Foglar zase zasvětil celý život činnosti s mládeží jako vedoucí skautského oddílu a udržování své literární zahrady s nebývalým množstvím výpěstků (22 knih). Na literární Parnas vstoupil kresleným seriálem Rychlé šípy (maloval Jan Fischer) a kultovní knihou Hoši od Bobří řeky…
Legendární ilustrátoři
Mezi nejoblíbenější české knižní ilustrátory, jejichž práce jsou k vidění v Želči do konce února 2018, především patří Marie Fischerová-Kvěchová, která plodila bohatou úrodu líbivých obrázků až dojemné líbeznosti, rozmarné dívčí mazlivosti, přítulné něhy domova, připodobňující se tvorbou křehkosti a barevnosti motýlích křídel. Vojtěch Kubašta, vystudoval architekturu, ale zasnoubil se zejména s knižní a reklamní grafikou a během svého života vybavil ilustracemi dvě stovky titulů, z nichž výjimečně některé opíral o vlastní text. Prosadil se ve světovém měřítku (jeho knihy byly vydány ve více než dvaceti jazycích) coby autor skládaných, trojrozměrných knížek pro děti. Po otevření takové knihy do pravého úhlu se obsah stránky napřímí a krajina i postavy se vyklopí do prostoru. U nás byly úspěchy tohoto špičkového tvůrce a technicky mimořádně zdatného zhotovitele knih známy malému okruhu sběratelů, knihovníků, antikvářů, učitelů. Kubašta pracoval pro zahraniční podnik Artia a podle smlouvy anonymně, přestože byl geniální vynálezce a jeho knihy poskočily do milionových počtů. Neopomenutelný Zdeněk byl velkolepý malíř a kreslíř dalekých světů, dobrodružných, dějem nabitých scén, oslavujících chrabrost, siláctví, udatnost a odvahu. Jeho fantazií kořeněná lavinovitá tvorba prokřižovala část naší planety a vsákla se do knihoven mnoha států (odhadem 30). Kresby nanesené tuší, kvaše, akvarely, tempery i oleje plné překvapení, divokosti, vzrušení a útočnosti, opouštěly jeho ateliér v nepřetržitém zástupu. Jeho popularitu zvyšovalo i vydávání nástěnných, školních tabulí, na které promítal své strhující, bájné vidění pravěkého života. Tudy „povinně“ prostoupil mezi žáky do lavic. První, vůní jeho charakteristického rukopisu jen mírně navinulé ilustrace, přinesla roku 1921 kniha Dobrodružství Davida Balfoura od R. L. Stevensona. Artuš Scheiner byl povoláním úředník, který si jako samouk houževnatostí a pílí, za vydatné podpory talentu, proklestil cestu přes obrázky publikované v časopisech až do role vrchního ilustrátora pohádkových knih. Zvláště pak se dvořil textům K. J. Erbena či B. Němcové.
Nelze na malém prostoru novinového článku vyjmenovat všechny kreslíře či malíře, uzavřeme tedy tu slavnou ilustrátorskou plejádu Jiřím Trnkou. Malíř, kreslíř, grafik, loutkář, scenárista a režisér zanechal výraznou stopu, kterou ani čas nezavál. Upozornil na sebe prudce, už v roce 1939 ilustracemi knížky Míša Kulička a rozvíjel svůj perlivý talent v nepřeberném množství projektů až do setmění těla nemocí a předčasné smrti. Na své umělecké pouti nasbíral Trnka asi padesát cen a uznání (podílel se i na výstavě Expo 58) a krátce před svým odchodem ze světa byl jmenován vysokoškolským profesorem.
Epilog
Závěrem kurátor Pavel Šmidrkal dodává:
„Je třeba alespoň vláskem slova připomenout další jména z uzliny možných, přelézající už za první polovinu 20. století. Do téhle společnosti těsně vklouzne ilustrátor mladší generace Karel Franta, poutník po lepších stránkách života se sto vroubky na své turistické hůlce (tolik knih vyzdobil) či Helena Zmatlíková, která roztančila svými obrázky 250 titulů včetně vyzpívaného a pak odmávaného příběhu Honzíkova cesta od Bohumila Říhy. Své místo tu nachází i Václav Junek, autor krasomilného Slabikáře z padesátých let, který prvňáčci louskali ještě na dřevěných lavicích s otvorem pro kalamář. Nezařazeni zůstali např. Cyril Bouda , Kamil Lhoták , Adolf Zábranský, Antonín Strnadel či Karel Svolinský. Rajský pocit přetrvává v každém, kdo zamilovanou knihu z dětství objal srdcem na celý život. Paměť je jako ohniště a neživená vyhasíná. Proto se touto cestou, v roce stého výročí založení Československého státu, vyťukávají na klávesnici roků jednotlivé tituly, některé zahřívané v povijanu, jiné skladované jen v krabici od bot, ale všechny něčím krásné. Číst je ráj!“
Připravil Ivan Černý
Foto archiv Obrazárny Želeč
