Blížící se jaro předznamenal svátek Jiřin uprostřed únorového měsíce. Toto milé české jméno symbolizované bohatým květem jiřin z našich zahrad, má i Jiřina Wilma Palková. Jako jedna z mála českých výtvarnic je známá především svým kresleným humorem. Zároveň je ale i autorkou tzv. dřevěných objektů, ilustrátorkou knih i autorkou dlouhé řady omalovánek a zdařilou kolážistkou. Před krátkým časem vystavovala své optimistické umění, které nezapře něžnou ženskou ruku, ve smíchovské Městské knihovně v Praze. Nyní se připravuje na letní prezentaci v galerii Prahy 5 – v legendární Porthaimce a hovoří se též o Kutné Hoře.I tam se bude prezentovat dřevěnými objekty, kolážemi, miniaturami a obrazy s kombinovanou technikou. Ale od vernisáže nás v tuto chvíli ještě dělí pár měsíců. I proto jsme zazvonili u dveří ateliéru Jiřiny W. Palkové, abychom se dozvěděli, jak klikaté byly její tvůrčí cesty a jaké spřádá další kumštýřské plány.
Smíchovská rodačka a patriotka
V jednom ze smíchovských paláců na pravé straně Vltavy, s výhledem na nábřeží, žije Jiřina Palková od 28. března roku 1949, kdy ji sem rodičům přinesl příslovečný čáp. Spíš vrána, ne…zavtipkuje.
Traduje se, že měla hezké dětství a od malička se ráda smála, což, jak říkají psychiatři, značně ovlivnilo její celoživotní přístup k problematice tohoto slzavého údolí. Umí se dívat na vše z nadhledu, z té lepší stránky a dokonce ani její satyra není zlá a sžírající, jak tomu leckdy bývá u jiných humoristů. Výtvarný talent projevovala již od malička, kdy nenechala na pokoji žádný kus papíru a pastelky. Cílevědomě se pak již na výtvarné umění zaměřila od středoškolských let. Do skutečného světa profesionálních kumštýřů vstoupila v roce 1970, kdy ji první obrázky kresleného humoru začaly tisknout sobotní přílohy tehdejších deníků a týdeníků, i časopisy, ať již kupříkladu Práce, Ahoj na sobotu, Mladá Fronta, Svět práce, Svobodné slovo a další. Tenkrát ještě nosila afroúčes a pod černou koulí kudrlinek výrazně svítil raráškovský pár očí a nikdy nechyběl úsměv. Všichni vedoucí rubrik a kulturní redaktoři ji měli rádi, neboť žen-humoristek bylo velmi málo. Na prstech jedné ruky bychom je spočítali a dnes z těch tvořících zůstala prakticky už jediná. Především však byl kreslený humor Jiřina W. Palkové čtenáři oblíbený a vyhledávaný, jak pro kresebnou kvalitu, tak i vtipné pointy. Svou charakteristickou linkou mužských i ženských postaviček, červíčků Emdů a dalších figurek, se časem probojovala i do legendárního týdeníku Dikobraz, kde vyvažovala práce Marie Plotěné nebo Vlasty Švejdové. Postupem času se zařadila mezi známá tvůrčí jména v oblasti kresleného humoru a též začala sahat i po jiných nástrojích svého tvůrčího vyjádření. Přišel čas koláží, miniatur i knižních ilustrací a též se přihlásily první nabídky k výstavám, zprvu kolektivním, pak již autorským.
Ani den bez čárky
První pražskou výstavu měla Jířa, jak ji oslovují přátelé, již v roce 1970, v tehdejší Malé galerii DKK. A pak to již šlo rok co rok: Malá Galerie Čs. spisovatele, Výstavní síň „U jednorožce“, Divadlo v Nerudovce, Malostranská Beseda. Ozvalo se i zahraničí: v pětasedmdesátém roce Varšava, pak Belgie, Berlín, opakovaně Frankfurt nad Mohanem, Moskva, Budapešť a naposledy roku 1987 Kostnice, NSR (Art Centrum).
Sečteno a podtrženo i s výstavami v posledních letech má na svém výstavním kontě stovku výstav doma i v zahraničí, což je obdivuhodný kus práce.
Recept jak na to nám tato výtvarnice shrnula do jedné věty: Ani den bez čárky. Potvrzuje tím starou známou pravdu, že talent bez pracovitosti je jako rýč bez násady.
Knižní ilustrace
Ani v této umělecké kategorii Palková nezahálela. Ilustrovala celou řadu titulů, od Chevallierových Zvonokos nebo wallacovky Šejdíř Pinlow, přes Lindbergové Rybářské děvče, Štorkánovo Moji milí fóristé aneb Divoké pivo až po Fialovu Akce Brusel nebo kupříkladu Matějkovu knížku Dědictví v pekle.
Mezi knižní ilustrace se počítají i dětské omalovánky, kterých též Palková vytvořila celou řadu, včetně omalovánek „Červíček Emda“ nebo titul „Biblické omalovánky“. V souhrnu ilustrovala Palková dvě desítky knih, mezi posledními je publikace Mýty a fakta o víně, vydané Znovínem Znojmo, a.s. Ve zdejší legendární umělecké galerii v Louckém klášteře, věnované výhradně námětům okolo vinné révy, kde je několik stovek děl předních českých grafiků, malířů, sochařů i fotografů, je též tvorba Jiřiny W. Palkové zastoupena. A když už jsme u zastoupení u kulturních institucí, její práce jsou převážně v soukromých sbírkách jak v ČR a na Slovensku, tak i v Německu, Rakousku, Belgii a Polsku. Dokonce až v Japonsku, Indonésii, USA a Indii.
Široká paleta nápadů a námětů
Jak jsme zprvu uvedli, v současné době se Palková připravuje na další pražskou výstavu. I proto je její smíchovský ateliér, kde prožila celý svůj tvůrčí život, plný starých, dobových časopisů, kde s nůžkami v ruce hledá podklady do svých koláží. Voní tady dřevo z polotovarů, připravené na konečnou úpravu dřevěných objektů barvami, válí se zde nejrůznější poznámkové bloky, kde si zaznamenává náměty jak na kresby, tak další tvůrčí činnost. Její „zahrada myšlenek, jak nazvala svou poslední výstavu z přelomu roku v městské knihovně na „pětce“, vlastně charakterizuje její 
paletu nápadů a námětů. Přejme sobě i této populární kumštýřce, aby ona „zahrada“ byla co nejkošatější a dlouho, dlouho nezvadla…
-red-
Foto Jan Parkman
