Je to právě rok, kdy byla nedaleko Prahy otevřena nová klinika ČCHI CLINIC. Jedná se o rehabilitační relaxační zařízení, první pracoviště v České republice, které pomocí prvků „Staré čínské“ Image mediciny obnovuje a udržuje zdraví. Majitelka a terapeutka paní Alena Knapová se na své klinice řídí mottem: POMÁHAT TĚM, KTEŘÍ CHTĚJÍ POMOCI V UDRŽENÍ ZDRAVÍ…
Co je Image medicina /Image therapy/
Image medicina (Image therapy), předchůdce Tradiční čínské medicíny, je jeden z lékářských směrů, který léčí změnou energie a je považován za šetrnější a přesto velice účinný systém léčebných metod. Opírá se o starodávné utajované umění těch, kteří pečovali o zdraví čínských císařů. Císařští lékaři své nauky předávali po tisíciletí jen uzavřenému okruhu specialistů. Jejich umění bylo prostřednictví dnes žijícího potomka prof. Xu Ming-tchanga poodhaleno několika vyvoleným studentům z celého světa. Prof. Xu Ming-tchang, založil kromě Pekingské univerzity také Kundawell Institute of Amerika v americkém Seattlu. Je nutné zdůraznit, že Image medicině se mohou věnovat na světě jenom terapeuti, kteří studovali na jedné z uvedených univerzit.
Do České republiky se tak Image medicina dostala prostřednictvím paní Aleny Knapové, která jako osobní studentka prof. Xu Ming-tchanga studovala v Pekingu na Kundawell Medicine Institute /v roce 2009/ a tyto znalosti „přivezla“ a nyní je využívá k pomoci pacientům. Čchi clinic, paní Aleny Knapové, se jako jediná v Evropě stala /v loňském roce/ pobočkou čínské kliniky.
Čchi clinic navštívilo během roku více než 888 klientů. V rámci terapie dosáhla paní Knapová výborných výsledků v oblasti
- léčby následků mozkové příhody,
- neplodnosti žen,
- únavového syndromu,
- nemocí trávícího systému,
- astmatických onemocnění.
Více informací naleznete na www.cchi.cz.
DOPIS pacientky ČCHI Clinic
Návrat do plnohodnotného života
Velmi dlouho jsem přemýšlela, jak popsat to, co se mi 24. března 2011 přihodilo. Je mi 61 let a za celou tu dobu mého života jsem si nepřipouštěla, že by se mi mohlo něco takového stát. Po dobu 25 let jsem pracovala jako zdravotní sestra. Nejprve v nemocnici na interním oddělení a později na stomatologickém oddělení. Mnoho let jsem se starala a pečovala o zdraví mnoha lidí a také členů mé rodiny.
Nikdy jsem si nepřipouštěla, že bych i já mohla onemocnět. Vždycky jsem si říkala, že tím, že pracuji ve zdravotnictví vytvořila jsem si jakousi silnou imunitu proti všem chorobám. Při svém povolání jsem se setkala s mnoha nemocemi a tak jsem si myslela, že se mi všechny choroby budou tzv. „vyhýbat“ a nemůže se mi nic stát.
S přibývajícím věkem se začaly projevovat určité zdravotní problémy. Např. když mi bylo 50 let zjistila jsem, že jsem alergická na prach, pyly trav a začala navštěvovat alergologa. Sezónně jsem začala užívat léky na alergii. Asi za dva roky se mi zvýšil krevní tlak a objevila se zvýšená hladina cholesterolu. Moje obvodní lékařka mi na oba problémy předepsala léky. Asi po třech měsících mne začala svědit kůže a objevila se vyrážka. Zjistila jsem, že léky na cholesterol vzhledem k mé alergii nesnáším a tak jsem dostala nové. Nakonec jsem vystřídala ještě asi troje léky. Ale nic mi nevyhovovalo. Tak jsem se po poradě s lékařkou začala stravovat dietněji a léky na cholesterol jsem žádné nebrala. A to asi nebylo nejlepší rozhodnutí.
Přišel osudný 24. březen 2011. Jako každé ráno, jsem vstala, ale nějak divně mne bolela hlava. Uvařila jsem si kávu a při snídani jsem najednou zjistila, že při pití mi vytéká tekutina levým koutkem z úst. Šla jsem se podívat do zrcadla, ale neviděla, jsem nic neobvyklého. Také mi začaly bolet záda. Byla jsem celá ztuhlá a bolavá. Vzhledem k tomu, že mám problémy se zády, jsem se rozhodla, že si vezmu lék proti bolesti a na chvíli si půjdu lehnout. Říkala jsem si, že lék určitě zabere a všechno bude v pořádku. Asi za hodinu se mi udělalo lépe. Dospěla jsem k názoru, že mohu sednout do auta a zajet podat daňová přiznání. Zaparkovala jsem auto, vystoupila a cítila jsem jak se motám, nemohu jít rovně a stále chodím doleva.
Odevzdala jsem daňové přiznání, nastoupila do auta a jela domů. Cestou jsem již neudržela levou rukou volant, stále mi padala do klína. Dojela jsem ani nevím jak. Šla jsem k zrcadlu a uviděla jsem, jak mám pokleslý levý koutek a nemohu hýbat levou rukou a nohou. V ten moment mi bylo jasné, co se stalo. Volala jsem dceru a ta zařídila odvoz do nemocnice. Následovalo vyšetření a hospitalizace.
Po propuštění z nemocnice jsem začala s rehabilitaci doma tak, jak mi ukázala rehabilitační sestra v nemocnici. Celá moje rodina se mi snažila pomáhat. Chtěli mi zajistit rehabilitační léčebnu, kde bych mohla intenzivně rehabilitovat, aby se moje ochrnutí zlepšilo co nejlépe.
Po nějaké době mi manžel sdělil, že objevil terapeutku čínské medicíny paní Alenu Knapovou. Její ČCHI CLINIC, která má sídlo v Mnichovicích na Praze – východ.
Dočetli jsme se, že Čchi clinic je rehabilitačně relaxační zařízení, které za pomoci prvků „Staré čínské“ Image mediciny obnovuje a udržuje zdraví. Zabývá se léčbou chronických onemocnění.
Moje první moje reakce byla: samozřejmě tuto rehabilitaci vyzkouším, ale jako zdravotní sestra jsem tomu moc nevěřila. Říkala jsem si: ano pojedu tam jednou, dvakrát a uvidíme. Byla jsem přesvědčená, že dnešní medicína je již na takové výši, že to nebude fungovat. Ale to jsem se velmi zmýlila. Zjistila jsem, že léčebné metody „Staré čínské“ medicíny na mne a na moje onemocnění velmi pozitivně působí.
Při příchodu na rehabilitaci se položím na lehátko, v místnosti je naprostý klid, tiše hraje relaxační hudba. Paní Knapová poklepem otevře všechny důležité cesty a svýma rukama, které jsou velmi příjemně teplé, pohmatem na různá místa začíná s rehabilitací všech nemocných míst. Naprostý klid a tichá hudba mi velmi často uklidní tak, že usnu. Celou jednu hodinu se mnou tímto způsobem pracuje. Po příchodu domů jsem unavená, ale velmi příjemně a jdu si odpočinout. Druhý den jsem uvolněná, nabitá energií a jak se lidově říká, mohla bych „skály lámat“. Nevím přesně jak všechno na mne působí a nesnažím se to ani pochopit. Pouze vím, že tam chodím velmi ráda a každý kdo mě zná a viděl jak jsem vypadala po mozkové mrtvici říká, že dneska vypadám tak, jako kdybych žádnou mozkovou příhodu neutrpěla.. I já se dneska po čtyřech měsících cítím daleko lépe. Dneska již budu jezdit na kliniku dvakrát – třikrát týdně. Jsem přesvědčená o tom, že pokud člověk chce něco pro své zdraví udělat, musí hlavně věřit, mít pevnou vůli, nepodat se chorobě, bojovat. Při zdravotních problémech něco pro své zdraví udělat a hlavně o to zdraví pečovat.
Proč jsem se rozhodla svůj příběh sepsat? Chtěla bych i touto cestou poděkovat paní Knapové za to, jakým způsobem mne opět vrátila do života, k mé rodině, se kterou chci ještě prožít mnoho krásných chvil, než se naplní čára mého života. Věřím tomu, že každý máme již při narození určeno, jaké choroby si přinášíme na svět a jak dlouho budeme žít. A díky tomu věřím, že to bude hodně dlouho.
Paní Alenko – díky……..
Milena
