Krásy Tišnovska: Porta coeli

Přidal  |  0 Komentáře

Nedávno jsem navštívila kraj, který mě uchvátil nejen krásami přírody, ale též duchovním odkazem dob minulých. Tišnovsko rozkládající se v laskavě  zvlněné krajině se zalesněnými kopci, dozvuky Českomoravské vrchoviny, přitahuje mnohé návštěvníky nejen svými nezaměnitelnými architektonickými skvosty s až neuvěřitelnou rozmanitostí různých architektonických stylů, ale i vzácnými živočišnými a rostlinnými druhy a bohatstvím nerostným. Ráda bych vám přiblížila jedno místo, které pro mě bylo zdrojem radosti, pokory a sounáležitosti.

Klášter Porta coeli

Porta coeli je dosud živý klášter ženské větve cisterciáckého řádu, jehož název, který v překladu znamená Brána nebes, mluví za vše. Zdobný portál, v němž Ježíš držící knihu života žehná každému, kdo do chrámu přichází, je střežen dvěma lvi a přítomností dvanácti apoštolů. Ježíši se zde za přímluv pany Marie a Sv. Jana Křtitele klaní královna Konstancie, zakladatelka kláštera a ještě jeden muž – manžel, nebo některý ze synů královny a skládají mu klášter k nohám. Po obou stranách až k vrcholu je brána bohatě zdobena architektonickými prvky rostlinných motivů rozmanitých druhů a dráčkem. Královna i její syn Přemysl jsou pochováni za touto branou v kostele kláštera. Brána Porta coeli je ojedinělou pamětihodností svého druhu ve střední Evropě.

O řádu cisterciáckém

Členové cisterciáckého řádu stejně jako benediktinského řádu se řídí heslem Sv. Benedikta z Nursie “Ora et labora” – “Modli se a pracuj”. Řád vznikl oddělením skupiny vedené Robertem z Molesme od řádu benediktinského, protože podle Roberta se postupem času dostávaly do řádu jiné prvky, např. změny v liturgii, přijímání mnoha darů či opouštění fyzické práce, které odváděly od původního zaměření. Toto reformní oddělení nebylo ale bez posvěcení z vyšších míst a po založení nového kláštera roku 1098 v jižní Francii ve městě Cisteaux, latinsky Cistercium (dle milníku staré římské cesty),  se opat Robert vrátil zpět do původního benediktinského kláštera. Návrat si vynutili spolubratři, protože Robert byl mezi nimi velmi oblíben.

Latinský název města Cisteaux – Cistercium dal pak pojmenování celému nově vzniklému řádu.

Druhý opat tohoto kláštera jménem Alberich vypracoval nové regule řádu, kde bylo zakázáno přijímat jakékoliv církevní poplatky, zavedena povinnost manuální práce, místo černého hábitu  v rámci dalších prvků oděvu zavedl hábit bílý, atd.

Jednou z nejvýznamnějších osobností cisterciáckého řádu byl Bernard z Clairvaux, bourgunský šlechtic (pravděpodobně 1090 – 1153), který vstupem do řádu spolu s 33 svými druhy zajistil jeho pokračování. Zjednodušil liturgii a jeho nasměrování k panně Marii se odrazilo i ve skutečnosti, že v každém cisterciáckém klášteře od této doby je kostel zasvěcený Nanebevzetí panny Marie. Bernard byl pravděpodobně velice oddán Bohu a obdařen mnohým nadáním, protože kromě toho, že se velmi zasloužil o vzestup a oblibu cisterciáckého řádu, byl též považován za jednoho ze zakladatelů křesťanské mystiky a stál u zrodu nové formy liturgického zpěvu – gregoriánského chorálu. Odmítl mnohé výhody a hodnosti, které mu byly nabízeny, a zůstal věrný svému původnímu přesvědčení. Za jeho působení se řád velmi rozrostl a díky tomu vzniklo mnoho nových klášterů.

Potřeba nových klášterů tedy vyplynula přirozeně z nutnosti zajistit obživu pro všechny. Členové cisterciáckého řádu totiž nejedli maso a živili se jen tím, co si sami vypěstovali. Odtud zřejmě vzešla jejich obliba a zvláště pak  zdatnost v zemědělství. Pokud však již půda k obživě dalších členů kláštera nestačila, byla nutná výstavba nového kláštera.

Díky této potřebě – výstavby stále nových klášterů pro další a další členy ovšem došlo k takovému rozvoji architektury a stavitelství, že to byli právě  členové cisterciáckého řádu, kteří nejvíce ovlivnili evropskou architekturu 13. a 14. století.

Tito lidé ovšem byli zdatní nejen v zemědělství a stavitelství, ale též organizačně. Každý mužský klášter měl svoji samostatnost se vzájemnou systematickou provázaností po linii mateřský a dceřiné kláštery, čímž byla zajištěna informační propojenost a předávání zkušeností. Mateřským klášterem Porty coeli je klášter Velehradský. Některé tyto organizační prvky jsou vidět i v dnešních organizačních systémech.

Porta coeli je ženský klášter, a jak jsem se dověděla z odborného výkladu, ženy mohou být přijaty do řádu teprve po osmi letech života v klášteře. To, aby měly dostatek času na rozmyšlení, zda chtějí do řádu skutečně vstoupit. Každý ženský klášter je vždy navázán na mužský, v čele stojí Matka představená – abatyše, která je v případě Porta coeli podřízena opatovi kláštera ve Velehradě. Opat současně s proboštem zastupují řádové sestry na veřejnosti, probošt se stará též o duchovní vedení sester a hospodářské záležitosti. Organizační chod zajišťuje sestra převorka. Porta coeli je jediné místo celé naší republiky, kde ženy řád stále praktikují.

Založení kláštera

Klášter založila v roce 1233, tři roky po smrti manžela, českého krále Přemysla Otakara I. česká královna Konstancie, jeho druhá manželka. Byla dcerou uherského krále Bély III. a matkou devíti dětí, z nich se do českých dějin nejvíce zapsali Václav I., následník trůnu, Přemysl, markrabě moravský a Anežka, dnes Sv. Anežka Česká.

Původně chtěla klášter vybudovat v Praze, ale místo dnešního Předklášteří, kam jezdila navštěvovat svého syna, markraběte Přemysla, se jí pro účely cisterciáckého řádu, zdálo mnohem vhodnější. Území v údolí mezi kopci, skýtající možnost kultivace okolní krajiny na zemědělskou půdu a blízkost řek Svratka a Loučka přinášely velice příhodné podmínky.

Začala stavět ihned poté, co ji tuto část země markrabě daroval. Se stavbou prý spěchala, aby stačila odčinit viny manžela, protože Přemysl Otakar I. byl velice schopný i obratný v jednání, a proto také vydobyl českému státu vnitřní suverenitu a mezinárodní autoritu stvrzenou Zlatou bulou sicilskou v roce 1212, ale za svým cílem šel bez přílišných ohledů.

Královnu velmi podporovali Přemysl i Václav I., nejvýznamnější osoby přemyslovského státu, takže stavba probíhala k radosti královny rychle.

Střípky z architektury a stavitelství

Celá stavba kromě brány chrámu se vyznačuje spíše prostou architekturou raně gotického stylu, avšak ve spojení s ojedinělým gotickým portálem a románskými kruhovými rozetovými okny kostela k nám velice silně promlouvá. Toto spojení je typické právě pro cisterciácké stavby, jejichž architektura je též označována jako cistercko – burgunská gotika. Královně se totiž tak zalíbil burgunský styl, že pro stavbu kláštera Porta coeli nechala přivézt stavební huť z Burgunska. Jedno z těchto úchvatných oken, které se skví v jižním křídle kostela a můžete ho vidět po průchodu barokní vstupní bránou klášterní zdi po pravé straně, je z jednoho kusu kamene. Když jsem se při rozhovoru s odbornicí Podhoráckého muzea podivovala, jak dostali tak velké okno do takové výše, dověděla jsem se, že “měli kladky a hodně pracovních sil”.

V architektonických zdobných prvcích kláštera, kterých sice není mnoho, ale zato vynikají svoji krásou, se hojně odráží obliba cisterciánů v zemědělství. Pro zajímavost hlavice sloupů křížové chodby jsou zdobeny velkým množstvím různých rostlinných motivů a prý každá hlavice kromě osmi skýtá jiný. Tyto prvky jsou vytesány z pískovce různých odstínů od šedých přes béžové až k růžovým, které tehdejší stavitelé docilovali barvením.

Nepřehlédnutelná je i zdatnost mistrů stavitelských pokud se týká zakládání staveb a různých stavitelských technik. Celý klášter je totiž vystavěn na bažinaté půdě s použitím dřevěných opracovaných kmenů snad obalených jílem jako pilot. Pro zpevnění obvodových zdí kostela byl použit tzv. zubořez, což jsou určitým způsobem opracované kameny, které do sebe zapadají a drží tak obvod celé stavby. Oproti dnešnímu obvodovému věnci ze železobetonu, který je pevný, má zubořez tu výhodu, že např. dojde-li k zachvění půdy, jednotlivé kameny se zavlní, a pak do sebe opět zapadnou.

Z interiéru kostela, zasvěcenému jako v každém cisterciáckém klášteře od dob Bernarda z Clairvaux Nanebevzetí panny Marie, bych upozornila na oltář, jehož mramorové sloupy a klenutí lemují obraz tohoto výjevu. Můžeme zde vnímat krásu mramoru ze tří lokalit – spodní části sloupů tmavších šedých odstínů s výraznou strukturou je ze sousedního kopce zvaného Květnice, střední část sloupu světle šedých odstínů z nedaleké Nedvědice a horní části sloupů a celé klenutí je z úchvatného růžového mramoru rakouských Alp.

Mnohý návštěvník je natolik uchvácen tímto růžovým mramorem, že v domnění, že na protilehlé kazatelně je tentýž alpský skvost a toužíce se ho dotknout, tak dlouho oťukával ono zábradlí kazatelny, až se toto začalo natolik drolit, že nám odhalilo svůj původ a dalo nám nahlédnout do tajemství jeho výroby. Na kazatelně totiž není pravý mramor, ale tzv. umělecký mramor, který tehdejší šikovní stavitelé vyráběli. Na dřevěnou konstrukci předem připraveného tvaru se hřebíčky připevní rošt z rákosí a na tento rošt se přiloží obarvený štuk s kousky kamínků požadovaného odstínu tvořící tak strukturu mramoru. Povrch se pod vodou leští achátem do žádoucího lesku. Díky duchaplnému zakrytí poškozených částí průhledným materiálem je nyní možno spatřit onen rákosový rošt i hmotu vyráběného mramoru zevnitř. Návštěvníci, prosím, neklepejte do zábradlí kazatelny, průvodci jsou z toho nešťastní, stačí se jen podívat na horní plochu a uvidíte vše potřebné :o).

Prohlídky a další informace
Několik prostor kláštera obývá Podhorácké muzeum, kde je možno shlédnout listiny, obrázky a další artefakty ze stavby a historie kláštera. Pod jeho záštitou též probíhají prohlídky nejstarší části kláštera s odborným výkladem. Časy prohlídek, kontaktní a další informace jsou k dispozici na webových stránkách muzea http://predklasteri.muzeumbrnenska.cz/.

O cisterciáckém řádu, o architektuře kláštera i historických událostech toho lze říci velice mnoho. V tomto článku jsem se pokusila přiblížit z každé oblasti to, co jsem považovala za podstatné a výstižné. Pokud byste měli zájem o podrobnější studium, odkázala bych Vás například na odborníky Podhoráckého muzea či internetové a knižní zdroje uvedené pod článkem.

Post scriptum

To, co bych vám ale nejraději zprostředkovala a co se dá jen stěží vyjádřit slovy je zážitek, kterého se mi dostalo a za který jsem nesmírně vděčná. Tak alespoň kousek pro vás. Po průchodu klášterní zdí se mě začal zmocňovat silný pocit vlastní malosti a velikosti Toho, Co nás velmi, opravdu velmi přesahuje …

Zdroje:
Odborný výklad průvodkyň Podhoráckého muzea k prohlídce kláštera Porta Coeli, tištěné materiály Podhoráckého muzea
Toulky českou minulostí díl 2., Petr Hora – Hořejš, Baronet, Praha 1997
Webové stránky kláštera Zlatá Koruna http://www.klaster-zlatakoruna.eu/historie/historie-cisterciackeho-radu/
Webové stránky kláštera Plasy http://www.klaster-plasy.cz/?Dejiny:Co-dela-cisterciacky-rad
Webové stránky kláštera Vyšši Brod http://www.klastervyssibrod.cz/_d/Cisterciacky-rad-strucny-popis.pdf
Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Cisterci%C3%A1ck%C3%BD_%C5%99%C3%A1d

Foto: autorka