Poslední zájezdy před pětadvaceti lety do této středomořské země organizoval tehdy ještě státní Čedok. V posledních několika málo letech na starou turistickou tradici navazuje hrstka českých cestovních kanceláří, v čele s pražskou Delfín travel. Ta se specializuje i na pobyty pro seniory, kdy svým klientům nabízí dovolené ušité na míru, mimo hlavní rekreační sezónu (červenec-srpen), za vstřícné ceny. Mezi připravenými destinacemi, jako je kupříkladu Sicílie, Menorca či Andalusie kraluje Čechy pozapomenutá, leč pohodová i atraktivní Albánie.
Slevový program
Po čtyřech úspěšných sezónách, s minimem reklamací, pokračuje jmenovaná společnost v populárním projektu finančně zvýhodněných dovolených. Ten se vztahuje i na jeden doprovod seniora bez omezení věku. Takže babičku může kupříkladu za stejné peníze doprovázet vnučka, nebo třeba staršího muže mladší žena. Původní klasickou nabídku letos, po prvních testovacích krůčcích v loňském roce, CK Delfín rozšířila i na Albánii, kam jako první v České republice pro své klienty zařídila tato cestovní kancelář přímé lety Praha – Tirana.
Jak známo, sluníčka je tady vždycky víc než dost, moře je od května již ke koupání, jakož až do konce října, kdy je báječně prohřáté. CK Delfín si zakládá na nadstandardní delegátské péči pro svou klientelu 55+, kdy je delegát u turistické výpravy již od začátku pobytu, tedy již na letišti v Ruzyni, kdy pomáhá s odbavením. Před ubytováním v hotelu čeká turisty uvítací přípitek sklenkou výborné místní brandy a promítání dokumentárního snímku o Albánii. Je třeba dodat, že na nic se nespěchá, na vše je dosti času a i při výletech se berou ohledy na fyzické možnosti hostů.
Přistání v Tiraně
Na letišti Matky Terezy v Republice e Shqipẽrisẽ dosedneme za půldruhou hodinku. Usměvavá žena v uniformě za odbavovací přepážkou na požádání ozdobí náš pas razítkem vstupu, ale jinak se nijak moc o to nesnaží. Stačí ukázat pas občana EU, kterým by se Albánci též rádi stali. Jejich vláda pro to systematicky a dlouhodobě dělá vše potřebné, včetně přizpůsobování většiny zákonů země požadavkům Evropské unie. Dokonce proto úspěšně likviduje na svém území i pěstování narkotických rostlin a distribuci drog.
Čeká nás středomořská hornatá země s parlamentní demokracií. Oficiálním platidlem je LEK v kurzu 1 : 130 s EUREM. Albánii ze severu chrání Dinárské hory, západ státu omývá Jaderské, jihozápad pak moře Jónské. Doposud se země, o něco větší než naše Morava, považuje za nezkaženou cestovním ruchem a cesta sem bývá považována i za malé dobrodružství. I když je zde vše jedinečné a tradiční, není se čeho obávat. Hotely, rekreační areály a penziony rostou jako příslovečné houby po dešti a mají žádanou úroveň a služby. Vzhledem k příznivému kurzu a cenám potravin i nejrůznějšího zboží je tady pobyt zvláště pro našince výhodný. Kupříkladu pány jistě potěší fakt, že i v dražším podniku přijde jedna výborná rakije na našich dvacet korun. Placatka skvělé brandy Skanderbeg dokonce pouze na jedno euro. Letecký týdenní zájezd s polopenzí pak vyjde na cca dvanáct tisíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu s polopenzí i vínem u jídla, přímo na pláži s lehátky v ceně, díky shora připomínanému speciálnímu turistickému projektu nazvaném 55+ pražské CK Delfín travel, která také, jak jsme si již řekli, jako jediná v ČR letos začala své klienty do Albánie dopravovat přímými lety Praha – Tirana.
Rekreanty jistě zajímají i klimatické podmínky. Vězte tedy, že na albánském 500 kilometrů dlouhém (kupř. Bulharsko má pouze 350 km pláží) pobřeží vládnou teplá jara, velmi teplá léta a mírné zimy. Zjara i na podzim se teploty pohybují okolo 25 stupňů Celsia. Počasí je vhodné jak k příjemným procházkám, tak k odpočinku a slunění na pláži i ke koupání. Zejména na podzim je moře příjemně vyhřáté po horkém létě. Průměr slunečných dnů v roce je tři sta.
Hotelové služby jsou na žádané úrovni, buduje se turistická infrastruktura a především s mladý lidmi se snadno domluvíte anglicky, ti starší zase často hovoří italsky nebo rusky. Ovšem, že není vše bezchybné, občas chybí informační středisko nebo půjčovna kol či vodních skútrů, zato je zde víc než dost slunečního svitu a čisté moře. Málem bychom zapomněli na doslova ekologické potraviny, pěstované místními farmáři bez chemie, což už se jinde v Evropě sotva vidí. Ne, tady jogurt či tvaroh nedělají ze syrovátky a marmeláda je skutečně ze stoprocentního výtečného ovoce.
Krátký let a celodenní výlety
Vzdušná doprava trvá cca hodinu třicet, takže zvláště starší cestující nemají potíže s otoky nohou. Z hlavního města je to slabých čtyřicet kilometrů do nejdůležitějšího přístavu země. Drač neboli Dὓres je nejstarší město Albánie. Svého času bylo i hlavním městem a dnes je vyhledávaným přímořským letoviskem a praktickým východištěm k fakultativním výletům po celé zemi. Největším trhákem široké nabídky je Apollonia, což ocení především milovníci antiky. Jedná se o významné starořecké město založené roku 588 př.n.l. řeckými obchodníky z Korintu. Laiky i odborníky překvapí pozůstatky velkolepé řecké historie, prohlédnout si můžeme kupříkladu i sloupy dávného administrativního centra či byzantský klášter. Doslova výkladní skříní albánské turistiky s jedinečným šmrncem a perfektně zrekonstruovanou pěší zónu se vším, co k tomu patří je pak Shkodẻr neboli Škodra, jedno z nejstarších měst celé Evropy. Založeno bylo v roce 500 př.n.l, dnes největší a nejvýznamnější město severní Albánie. Být v Albánii a nenavštívit hrad Kruje ve stejnojmenném městečku by též bylo velkou chybou. Starobylá enkláva je rodištěm národního hrdiny a bojovníka proti okupaci Balkánu osmanskou říší Gjergiho Kastriotiho Skanderbega, na jehož sochy a památníky narážíme všude, kde se zastavíme. Hrad byl důležitou součástí komunikačního linie pevností albánského odboje, kdy Kastrioti v boji za svobodu na dlouhý čas sjednotil místní klany a drobná knížectví.
Jedním z nejkrásnější měst je Berati, starobylé místo obklopené pohořím Tomori. Pohled na bílé domky šplhající se vzhůru za sluncem po úbočích kopce k citadele je jedním z nejznámějších obrázků Albánie. Starobylé mešity a pradávné kostely byly příčinou prohlášení města památkovou rezervací již v roce 1976. Uvnitř velkolepého hradu, který žije i civilním životem, neboť je zde mnoho dodnes obývaných domů a stavení, najdeme řadu středověkých kostelů. Kroky výletníků jistě zamíří ke kostelu sv. Panny Marie, který hostí stálou výstavu překrásné kolekce ikon, z dílny mistra Onufrima, který žil a tvořil v 16. století. Jeho dílo se vyznačuje jedinečnou červení, která nemá obdoby. Dodnes nevybledla a neví se, jak si a z čeho takovouto speciální barvu malíř namíchal. Nejstarší z hradních budov pochází ze druhé poloviny 4. století př.n.l z doby, kdy oblast ovládal ilyrský kmen Dassaretů. V Beratu je i skvělé Etnografické muzeum a trojice historických mešit. Milovníkům přírody pak kupříkladu doporučujeme výlet k jezeru Komani, které připomíná svými 40 zátokami norské fjordy.
Skutečným cestovatelským zážitkem je celodenní výlet na severovýchod Albánie, na hranici s Makedonií, pod masivem Albánských Alp (staroslověnsky Prokletije), kde se rozkládá obrovité a unikátní až 250 metrů hluboké jezero Ohrid či Ochrid, o ploše 350 čtverečních kilometrů. Jedná se o nejstarší (okolo 3 mil. let) a největší, spolu s Bajkalem a Tanganikou, sladkovodní jezero světa. Pokud zde turisté zdrží o nějaký den více, doporučujeme navštívit i makedonský hrad Ohrid, což je nejstarší místo křesťanství v zemi. Makedonii náleží 2/3, Albánii pak 1/3 tohoto hraničního jezera. Skvělou pochoutkou jsou zdejší pstruzi, kteří se jmenují „korani“. Jejich maso je prý lahodné díky tomu, že rostou až sedm let.
Láska prochází žaludkem
I k Albánii, chce se dodat. Není možné v jednom článku popsat všechny turistické magnety, ale bezesporu musíme připomenout gastronomický tahák, exkurzi do výrobny albánského koňaku Skanderbeg v Durresu s možností nákupu, co hrdlo ráčí – od lahodných lokálních vín až po několika hvězdičkové brandy. Když už jsme ale u mlsných jazýčků, hotelů a restaurací i bufetů s občerstvením najdou turisté na pobřeží nepočítaně. Právě tak v každé vnitrozemské i horské vesnici je nejméně jedna taverna. Oblíbeným jídlem je skopové na grilu a věřte, že nezapáchá.
Znamenité jsou kozí a ovčí sýry a tvarohy, ryby, především jmenovaný pstruh nebo pražma mořská i štrúdl se špenátem…Jen se člověk olízne po ferges – papriko-smetanové omáčce s dušenými ledvinkami, pličky a masem, velice silné chuti a vůně. Na pobřeží se běžně servírují sépie, mušle, chobotničky, krevety i kalamáři, ve vnitrozemí kuřecí a vepřové i hovězí ve všech podobách. Nezapomínejme na grilovačku číslo jedna: shisgebab, což je kombinace mas na špejlích s cibulí, paprikou, takový balkánský šašlik.
Náboženská snášenlivost
Jak před časem podotknul papež František při své první zahraniční cestě, jejíž cílem byla právě Albánie, obdivuhodná je místní náboženská snášenlivost. Muslimské mešity stojí v sousedství katolických kostelů i pravoslavných svatyní a nikdo se na druhého pro jeho víru nepovyšuje, natož aby ho nějak pronásledoval i přes to, že se tradičně náboženská obec dělí na 70 % muslimů, 20 % pravoslavných a 10 % katolíků. Země je dosud výjimečně světskou zemí, k čemuž nejspíš přispělo dávné rozhodnutí z roku 1967, kdy vláda prohlásila Albánii za první ateistický stát na zemi. Většina kostelů a mešit byla zbořena či přebudována na skladiště, galerie nebo sportovní zařízení a praktikování náboženství zůstalo trestným činem až do května 1990. Otázkou je, jak dlouho zde tento příkladný stav potrvá. Ještě jsme si nic neřekli o bektašismu, súfistickém islámském řádu, založeném ve 13. století. Jeho ideou je humanismus, spolupůsobení křesťanských a islámských prvků a náboženská tolerance.
Muslimský řád bektašijů uznává vedle Koránu i Bibli a bere si dokonce poučení i z buddhismu, vyznavači řádu (většina albánských muslimů) se nebrání ani konzumaci vepřového, ani pití alkoholu. Zcela běžné jsou sňatky mezi vyznavači těchto tří různých konfesí. Súfisté věří, že člověk může dosáhnout spojení s Bohem prostřednictvím svých osobních kvalit a zkušeností za pomoci rozjímání. Řád Bektaši byl v Turecku zrušen roku 1925 a od té doby je hlavní sídlo řádu v Albánii.
Krevní msta
Tak ta patří do hluboké historie, poslední potrestaný za vraždu v tzv. krevní mstě zde byl odsouzen v roce 1954. Ale pozor, čest tady není vyčpělým slovem, a urážka se ještě dnes těžko smývá. Krevní msta vycházela ze Starého zákona „oko za oko, zub za zub“. O tom, jak byla vážně brána v dějinách země svědčí kamenné věže, které se dochovaly v některých horských vesnicích pod názvem Kulla, což byly vlastně malé pevnůstky, ochranná domácí vězení, ze kterých provinivší se muž prakticky nevycházel, neboť byl „na řadě“ a čekala ho pomsta. Časy se ale mění, kulle jsou již turistickou kuriozitou, leckde měněné v unikátní ubytovnu pro romanticky založené cestovatele, zrovna jako Hodžovy proslavené vojenské bunkry. Dnes pro změnu zase rostou počty rozvodů, které byly donedávna prakticky neznámou věcí, zato emancipace žen je samozřejmostí. Jisté ale je, že v Albánii je mizivá zločinnost, takže se rekreanti nemusí bát ani krádeží v hotelu, kde jsou ubytováni. Turistky nikdo neobtěžuje jako třeba v Itálii nebo arabských zemích, taxikáři se nesnaží okrádat jako u nás, prodavači na trzích ani směnárníci se nesnaží šidit. Připomínáme, že slovo zpečetěné stiskem ruky platí za všech okolností nad všechny psané smlouvy. To není propagace, ale skutečnost.
Až se vás tedy jaro zeptá, co jste dělali v zimě, můžete říci, že jste si vybírali místo pobytu zahraniční dovolené. Pokud zvolíte Albánii, nebudete zklamáni. A navíc, ušetříte!
Více na: www.delfintravel.cz , www.dovolenaproseniory.cz
Výborného knižního průvodce jmenovanou zemí vydalo brněnské Nakladatelství Jota. Jedná se o velmi praktickou turistickou rukojeť se všemi důležitými informacemi, mapami i fotopřílohou, bez které by bylo při balení zavazadla před návštěvou Albánie nemilé zapomenout. Více na: www.jota.cz
Ivan Černý
