Sběratelství fotografie – velký koníček i slušný byznys

Přidal  |  0 Komentáře

6449-aukce-polozkaZatímco mnoho lidí má z tohoto donedávna vskutku lidového hobby především radost a zábavu pro volný čas, ti movitější v něm vidí příležitost nejenom ke zhodnocení svého majetku prostřednictvím vhodných investic při nákupu děl tohoto mladého sběratelského oboru, ale rovněž i prostředek k ochraně vlastních úspor.  Posledních patnáct – dvacet let totiž již neplatí, že zbohatnout se dá pouze na plátnech starých mistrů nebo ještě lépe impresionistech či  malířské meziválečné avantgardě.
Sběratelství fotografií je stále ještě velice mladým oborem, který je o to vzrušivější, že oproti dalším odvětvím není sběratelský materiál (až na malé výjimky několika málo světově uznávaných autorů) takříkajíc přebraný. Dnes a denně se vynořují nejrůznější „poklady z půd“ a to ještě nehovoříme o obrovské plejádě doposud málo známých či do mistrovské podoby zrajících mistrů fotografie. Do těchto jmenovaných kategorií je velmi dobré investovat co nejdříve (dokud nás přijdou na něco málo stokorun), časem se ceny jejich prací totiž zmnohonásobí. To však chce mít nejenom osobní vkus, ale i dobré informace z obchodu s touto uměleckou komoditou. Potřebné rady můžeme získat od předního  českého znalce fotografie Dr. Jiřího Jaskmanického, který založil a letos řídí již dvacátým rokem jedinečné České centrum fotografie (ČCF).

Sběratelské proměny

DSC_0441Legendární pražský Klub sběratelů kuriozit z časů, kdy se skutečně ještě sbíralo pro zábavu a nikdo svou sbírku nějak zvláště finančně nehodnotil (obyčejně se měnívalo „kus za kus“) přežil rok 2000, byť těžce zkomercionalizován. Mnozí majitelé své sbírky velmi výhodně prodali i do zahraničí, jiní je doplňují s rukou hluboko vsunutou do měšce, neboť vše má svou cenu. Sběratelství fotografie (svého času zaměřené především na snímky herců, zvláště pak z meziválečného filmového období – méně pak na díla jednotlivých fotografů) se tomuto všeobecnému trendu nijak nevyhnulo. Dnes je však bráno již jako sběratelství špičkové, nikoli okrajové, jak tomu bývalo do listopadu roku 1989. Do pohybu se daly věci začátkem 90. let. Kupříkladu po prvních dražbách Aukčního domu Nuselská 19 nebo aktivitách ČCF, které vzniklo v roce 1995, jako první soukromá společnost, prezentující českou uměleckou fotografii a mj. se zabývající jako jediná instituce v ČR aukcemi umělecké fotografie.
I sběratelství fotografií má své specializace. V zásadě se dělí na snímky z 19. století, modernu, meziválečnou avantgardu, válečnou a poválečnou tvorbu a 60. nebo 70. léta. Ti, co takříkajíc vidí  „za roh a do dáli“,  již shromažďují práce několika talentovaných fotografů z přelomu století. Sběratelé si je vyhledávají podle frekvence jejich fotovýstav a dle případné medializace ve sdělovacích prostředcích. V podstatě ale můžeme dělit fotografie i na umělecké a dokumentární, neboť spousta sběratelů se o snímky zajímá i tématicky

Česká fotografie je dobrá investice…

6465-aukce-polozka…říká Dr. Jiří Jaskmanický, galerista a expert na domácí i světovou fotografii, který z praxe ví, že česká fotografie dokáže zhodnotit  vložené peníze do nákupu o 20 procent ročně!
„Atraktivní investiční hodnotu fotografií, mimochodem jako jeden z prvních, pochopil nejbohatší Čech Petr Kellner, jehož skupina PPF zrekonstruovala malostranský ateliér Josefa Sudka a provozuje ho jako fotografickou výstavní síň.“
Kardinální otázkou je, co shánět, co sbírat,do čeho investovat. Dalo by se v této souvislosti  říci s našimi babičkami: „proti gustu žádný dišputát“ – neboť „ten sbírá to a ten zase ono“. Je-li pro sběratele hlavním záměrem investice, pak je odpověď mnohem jednodušší.
„Česká republika je doslova fotografickou velmocí,“ tvrdí Dr. Jaskmanický. „ Na rozdíl od výtvarného umění, kde z Čechů najdete na světové úrovni tři, maximálně pět jmen, jako například Kupku nebo Muchu, u fotografie je našich kvalitních autorů neskonale mnoho. Začíná to Sudkem a Drtikolem, zapomenout nemohu na Saudka, ti již dosahují světových cen a není výjimkou, že za kvalitní fotografii můžete dostat i čtvrt milionu dolarů.“
Dále populární je například Funke, z meziválečné avantgardy Gessler, následuje Josef Bartušek, Zdeněk Tmej nebo Antonín Gribovský.
„ Nemohu nejmenovat Svobodu, Jiráska nebo třeba Broka. Čas nazrál pro sběratelství děl Františka Dostála, či Petra Helbicha. V dlouhém zástupu jmen  přešlapuje kupříkladu Kropp, nebo Dezort,“ vypočítává Jiří Jaskmanický a radí kupovat práce kupříkladu libereckého Ladislava Postupy nebo Josefa Bartušky. „Ten žil u Českých Budějovic a jeho fotografie se válely po antikvariátech. V momentě zařazení jeho děl do mezinárodní výstavy o středoevropské fotografii však cena jeho prací stoupla na tisícinásobek.“
Dobrým příkladem dobré sběratelské investice je kupříkladu  i Václav Jirásek, který začal fotografovat v roce 1988. Na přelomu století se jeho snímky prodávaly za tři tisíce, dnes stojí desetkrát tolik. A některá jeho výtvarná díla stojí už sto tisíc korun.

Rekordní ceny

6494-aukce-polozkaKupříkladu Funkeho abstraktní kompozice z roku 1923 se na londýnské aukci prodala svého času za 252 tisíc dolarů. U nás se nejlépe prodává Drtikol, jeho dva dívčí akty šly kupříkladu v pražské pobočce Dorothea za 288 a 240 tisíc korun.
“ Ceny současné sběratelské české fotografie se většinou pohybují v rozmezí od 40 do 80 tisíc korun,“ říká Jaskmanický. „
Ceny mimo jmen autorů ovlivňuje více faktorů. Jedním z nich je i otázka, zda sběratel kupuje jedno dílo nebo hned celou kolekci od stejného autora. V případě série bude snímek, který by jinak přišel na třeba 50 tisíc, lacinější minimálně o třetinu.
Jak říká závěrem expert na fotografii Jiří Jaskmanický, když pořizujete do své sbírky fotografie chytře, většinou koupíte něco, čemu jen poroste cena. Ale má to ještě jednu velkou výhodu. Kromě toho, že je to výhodná investice, si kupujete i radost. Radost, kterou si vyzdobíte svůj byt či dům, pracovnu nebo halu, kdy se pak dosytnosti můžete těšit pohledem na umění svého oblíbeného umělce.

Nejlépe se nakupuje i prodává na aukcích

Všeobecnou pravdou je, že dražby  starožitností a výtvarných děl, včetně fotografií, jsou nejsolidnějším způsobem obchodu s touto komoditou. Tady se ctí reálné ceny a mantinely, průběh aukce je naprosto viditelný a kontrolovatelný, neexistuje šálení zákazníků a podhodnocování či naopak nadhodnocování cen vyvolávaných předmětů. V naprosté většině případů jsou vyřazeny i padělky. Mezi populární formy aukcí patří ty takzvané „za korunu“, což je vyvolávací cena, od které se začíná dražit. Jako první s nimi začala u nás před časem pražská Galerie Mánesova 54., která nás tímto zve na svou již 21. korunovou aukci, která se bude konat ve středu 1.4.2015 od 18.00. prohlídka  exponátů je možná od pondělí 30.3 do začátku aukce. Katalog nabízených položek je k dispozici na: www.manesova54.cz
Dražit se bude na 140 položek, od grafiky Adolfa Borna přes krásné krajiny Jiřího Hloušky, řadu prvorepublikových plakátů ve skvělém stavu, konvolut aktů či kupříkladu jedinečná stolní lampa styl art deco. Sběratelsky lákavé jsou mj. i až lhotákovsky vyvedené akvarely od Petra Ptáčka. Velkou část aukce zabere vyvolávání fotografických děl tvůrců zvučných jmen, v nabídce mj. jsou i fotoportréty Sudka, Zrzavého i Wericha. To vše a mnohé jiné můžeme při troše štěstí vydražit doslova za „pár korun“…

Ivan Černý
Ilustrační foto archiv Galerie Mánesova 54: