Z češtiny si pamatuje jenom větičku „dej mi hubičku“, ale jinak se ke svým rodným kořenům nepřestává hlásit. Mediální trumf letošního již dvaadvacátého ročníku mezinárodního filmového festivalu FEBIO FEST, Američanka českého původu Marilyn Pauline Novak (nar. 13. 2. 1939 v Chicagu), nás v Praze přesvědčila, že je nejenom pořád půvabnou dámou, ale i talentovanou malířkou.
S touto výraznou osobností a hvězdou stříbrného plátna 50 – 60. let minulého století jsme se osobně sešli díky Dr. Jiřímu Jaskmanickému, galeristovi a kurátoru výstavy obrazů Kim Novak v tzv. zimním refektáři Strahovského kláštera, která do ČR připutovala až z Oregonu, kde v současnosti Novaková žije a tvoří. Expozici tvořily dvě desítky pastelů, které doplňovaly její poetické texty, z nichž některé připomínaly básně ve volném verši. Po nedávné prezentaci děl amerického fotografa Rogera Ballena, kterou připravilo České centrum fotografie v Kafkově domě v Praze, je to další výstava výtvarného umění, o které se v ČR mluví v superlativech.
Momentky z palety Života
„Pozvání do Prahy je pro mě obrovskou ctí, protože bývalé Československo je domovinou mých rodičů a předků,“ řekla nám úvodem naší komentované prohlídky jejího díla samotná autorka.
Za „velkou louži“ odešli její rodiče hledajícími práci v době velké krize zkraje 20. století z jihočeské vesnice Tukleky na Písecku. Po nejrůznějších osudových peripetiích zakotvili v Chicagu, kde svého času působil legendární český starosta Čermák. A tady se také v únoru 1933 Kim, vlastním jménem Marilyn Pauline Novak narodila. Díky výchově rodičů, kteří nezapomínali, odkud pochází a dali v Chicagu dokonce i do české školy, byla vždy hrdá na český původ. Na českém příjmení trvala i jako jedna z nejkrásnějších tváří klasického Hollywoodu, ač jeho změnu zpočátku její kariéry producenti i režiséři vyžadovali.
„Bazírovala jsem na tom, abych si ho mohla nechat, byť poameričtěné, bez čárky nad „á“,“ vzpomíná Kim Novak. „Je to přece něco, s čím přijdete na tento svět, něco, co určuje, kým jste. Chtěli mne přejmenovat kupříkladu na Kit Marlowovou, protože mysleli, že středoevropské jméno moc parády neudělá. Já si ale vždycky vážila svých kořenů…“ dodává dvaaosmdesátiletá dáma, na které její věk zdaleka není vidět. A není to jen díky řadě plastických operací, v USA tolik běžných. Především ale díky štíhlé postavě, rovnému držení těla i ohníčkům v očích a temperamentnímu vystupování s živým zájmem o vše, co se kolem ní děje.
Ve stopách Marilyn Monroe
My, dříve narození, si dobře pamatujeme kasovní trhák Hitchcockova celovečeráku Vertigo, který dodnes patří mezi nejvýznamnější díla světové kinematografie s Novákovou v hlavní roli. Ale nepředbíhejme…
Po maturitě pracovala Kim Novak jako manekýnka v obchodním domě, z Chicaga se přestěhovala do Los Angeles za modelingem, což bylo osudové rozhodnutí. Tam si ji všiml jeden z lovců talentů a dostala první malou roli v muzikálové komedii. Psal se rok 1954 a na dráhu filmové hvězdy Kim vykročila příslovečnou pravou nohou. Na rozdíl od dalších hezounkých konkurenčních tvářiček se ale brzy vypracovala v uznávanou herečku, idol a symbol doby. Filmy, kde excelovala, nespočítáme na prstech obou rukou – za všechny alespoň jmenujme Pushover, Phffft!, Piknik nebo Muž se zlatou paží, Story nebo Přítel Joey , v neposlední řadě pak Zvon, kniha a svíčka. Je nositelka dvou prestižních ocenění – Zlaté glóby z let 1955 a 1957. Empire Magazín ji zařadil do stovky nejkrásnějších hereček filmové historie.
Její největší role byla postava Madeleine a Judy ve výše zmíněném filmu Vertigo, kdy ji obsadil Alfred Hitchcock při záskoku za Veru Milesovou přímo, bez kamerových zkoušek, což bylo to největší uznání, které se může herečce dostat. Na přelomu šedesátých let v sedmdesátá Kim Novak pak již definitivně mění filmové plátno za plátno malířské…
Svou roli sehrál psychický stav
Jak Kim Novak říká, v nablýskaném světě snů se zvláště ke konci šedesátých let již necítila šťastná a začínala se umělecky čím dál více vyjadřovat malováním. Omamné leč zrádné prostředí Hollywoodu definitivně opustila po komedii Milostná dobrodružství v roce 1965, kdy se svým druhým manželem, profesí veterinářem, přesídlila za koňmi a malováním na ranč v Oregonu. Tady, jak významně poznamenává „na čerstvém a svěžím vzduchu“ , žije a tvoří dodnes. Daleko od hollywoodského Chodníku slávy, kde má svou zlatou hvězdu už pětapadesát let.
„K výtvarnému umění jsme tíhla od malička, už jako děvčátko jsem se chtěla stát malířkou,“ provádí nás komorní výstavou svých pláten. „Můj otec byl učitel dějepisu, ale s příchodem hospodářské krize začal pracovat na dráze. Často jsem za ním chodívala na nádraží s kastrůlky s jídlem. Moc se mi to prostředí odfukujících parních lokomotiv líbilo a zkoušela jsem si kreslit cestující, které jsem tam viděla. Zajímalo mě, odkud pochází, představovala jsem si, kde asi žijí. Byla jsem takový samouk, první skutečné lekce kresby a malby se mi časem dostalo až na výtvarné výchově při střední škole. Když jsme pak už byla v Hollywoodu a dostala do ruky scénář, tak jsem se do postav vciťovala tak, že jsem si je kreslila. To mi pomohlo v té hektické továrně na sny vydržet…“
Poté, co Novaková herectví opustila, začala výtvarné umění studovat a věnuje se jak malbě, tak i poesii, dokonce i sochařství a vitrážím designu.
Bez uzardění přiznává, že léta trpí návaly impulsivního chování, tzv. bipolární poruchou, která se projevuje prudkými, těžko ovladatelnými změnami nálad a impulsivním chováním, kdy ji artterapie velmi pomáhá a práce na obrazech zklidňuje. Na první pohled se tato skutečnost nechce věřit, neboť z pláten Novakové číší klid a pohoda.
Paintings
Společně procházíme výstavou pastelů, inspirovaných impresionismem i surrealismem, ze které je vidět, že se nejedná o dílo nějakého autodidakta, ale profesionálního umělce.
„Velkou roli v mém kumštýřském životě hráli malíři Renior, Turner a hlavně Dali. Nejbližší je mi ale Marc Chagal, protože maloval realisticky a zároveň surreálně,“ přiznává své velké vzory Kim Novaková.
Kurátor výstavy Dr. Jiří Jaskmanický nás mj. upozorňuje na obraz Závrať, který čerpá inspiraci z nejslavnějšího hereččina filmu Vertigo. Stojí za to u něho pár okamžiků postát. Po chvíli si divák uvědomí, že jsou na plátně zachyceny jak hlavní postavy filmu, tak i režisér Hitchcock. Obraz umocňuje vzdušný vír nad symbolickým visutým mostem.
„Alfréd Hitchcock mi často opakoval, že každé dílo má mít v sobě tajemství. I díky jeho slovům je proto dávám tajemno do svých obrazů…“ komentuje plátno Kim Novak.
O kvalitě jejího malování svědčí řada portrétů, jako třeba pastel Mountain Man, za který by se nemusel stydět ani náš legendární Zdeněk Burian, jedinečné je zpracování tváře Nelsona Mandely, nejvíce však návštěvníci výstavy obdivovali Self Portrait, tedy autoportrét autorky výstavy Kim Novak: Paintings.
V čase uzávěrky listu je již slavná herečka a neméně úspěšná výtvarnice zpět doma na farmě v Oregonu. Již má vybalená zavazadla, včetně několika skic z Karlova Mostu a fotografií pražského Hradu, podle kterých bude dle svých slov malovat seriál obrazů ze „staré vlasti“. Jak se ji povedou, to bude časem námět na další článek.
Výstava je k vidění v prostorách Zimního refektáře Strahovského kláštera od 20. března do 19. dubna.
Ivan Černý
Foto: Josef Louda a Miroslav Feszanicz
