2 x Petrklíč
Přidal |
0 Komentáře
Z novinek populárního pražského nakladatelství, které má ve znaku prvosenku jarní, představujeme dvě publikace, které spojuje jednotný styl rukopisů, psaných v tzv. ich formě, tedy v první osobě. Mimořádně otevřený je životopis populárního sportovce, druhý může být literární fikcí, zdařile se však tvářící jako zpovědníkův deníček. V obou případech ale oběma autorům není takříkajíc nic lidského cizí.
Bulvár na každý pád
Hezky graficky vyvedená obálka knihy Rebelka pod zámkem od Avy Lackovské svým mottem: „…až přijdu do nebe, bud mít konečně dost času na milování s lidmi, se kterými jsem to nestihla na zemi…“ slibuje více, než nabízí. S otevřeností až leckomu nepříjemnou otevírá bez servítků své nitro i stehna a fabuluje příběh dospívání a manželství s domácím tyranem emancipované, leč neuspokojené, intelektuální ženy v duchu amerického televizního seriálu Sex ve městě. Vzpomínky jisté Martiny, episody a vlny textu jsou plné pipin, análu a dalších intimností, maně starším čtenářům připomínající pohaslou slávu erotických až pornografických titulů, sado-maso nevyjímaje, vydávané nakladatelstvím PK 62.
Jak již naznačuje upoutávka na zadní obálce knihy, začínající otázkou: Jak nás zasáhne, pokud v dětství slyšíme, že ze sexu s otcem by se matka poblila? a doporučuje publikaci k přečtení seriózními řádky: Román Rebeka pod zámkem je výpovědí dívky, kterou neúměrně přísná sexuálně frustrovaná matka postupně vyhrne do pasti psychopata, který ji považuje za svůj absolutní majetek a jako takový ji podle chuti prodává, vězní nebo používá k získání různých výhod…, můžeme po právu čekat více méně jen snůšku oplzlostí. Pokud měla autorka chuť napsat skutečný román s příběhem domácího násilí, měla si alespoň přečíst některou z knih Hanse Fallady, zabývajícím se touto tématikou. Třeba by se v něčem poučila.
Závěrečná větička anotace knížky, říkající že ON má všechno, a JEJÍ jedinou obrannou i útočnou zbraní je sex, dává plně znát, o jaký škvár se asi jedná.
Neméně jednoduché jsou i výrazové prostředky autorky, o nějaké gradaci příběhu, ba i pointě též nemůže být ani řeči. Nekončit knížka kapitolkou odkazů na zdroje moudra, která místy cituje, tak bychom nepochopili, že lavina slov končí a že už nemusíme „knihu číst a číst“, jak svůj názor na toto dílko shrnuje na zadní obálce Vráťa Ebr, legendární pražský knihomol, knihkupec a spisovatel. Knížka si bezesporu své čtenáře najde, ale předpokladem je, že se budou rekrutovat z řad odběratelů deníků Aha nebo Blesku. Rozhodně pak též chybí alespoň malý autorčin medailon, abychom poznali, kdo vlastně je Ava Lackovská.
Jak již naznačuje upoutávka na zadní obálce knihy, začínající otázkou: Jak nás zasáhne, pokud v dětství slyšíme, že ze sexu s otcem by se matka poblila? a doporučuje publikaci k přečtení seriózními řádky: Román Rebeka pod zámkem je výpovědí dívky, kterou neúměrně přísná sexuálně frustrovaná matka postupně vyhrne do pasti psychopata, který ji považuje za svůj absolutní majetek a jako takový ji podle chuti prodává, vězní nebo používá k získání různých výhod…, můžeme po právu čekat více méně jen snůšku oplzlostí. Pokud měla autorka chuť napsat skutečný román s příběhem domácího násilí, měla si alespoň přečíst některou z knih Hanse Fallady, zabývajícím se touto tématikou. Třeba by se v něčem poučila.Závěrečná větička anotace knížky, říkající že ON má všechno, a JEJÍ jedinou obrannou i útočnou zbraní je sex, dává plně znát, o jaký škvár se asi jedná.
Neméně jednoduché jsou i výrazové prostředky autorky, o nějaké gradaci příběhu, ba i pointě též nemůže být ani řeči. Nekončit knížka kapitolkou odkazů na zdroje moudra, která místy cituje, tak bychom nepochopili, že lavina slov končí a že už nemusíme „knihu číst a číst“, jak svůj názor na toto dílko shrnuje na zadní obálce Vráťa Ebr, legendární pražský knihomol, knihkupec a spisovatel. Knížka si bezesporu své čtenáře najde, ale předpokladem je, že se budou rekrutovat z řad odběratelů deníků Aha nebo Blesku. Rozhodně pak též chybí alespoň malý autorčin medailon, abychom poznali, kdo vlastně je Ava Lackovská.
Co můžeš urvat, urvi
Druhý představovaný svazek je z jiného soudku. I když i v tomto případě jde o životní příběh špičkového sportovce, překonávajícího svou houževnatostí rakovinu, sepisující autorka se snaží nahnat body lehkým, též bulvárním perem. Zbytečně tak velkému tématu ublížila. Kniha Jak jsem přežil ironlove, je pravdivé životní story mistra Evropy, účastníka havajského Ironmana Romana Malivánka.
Jak známo, Ironman (doslova železný muž) je název triatlonového závodu, přičemž ten havajský je považován za mistrovství světa v šíleném sportovním odvětví. Tento závod představuje 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton. Jedná se o nejtěžší jednodenní sportovní klání na planetě, a hlavní hrdina knihy ho absolvoval dvakrát. Podruhé pouhých devět měsíců od ukončení náročné léčby rakoviny krku, na kterou se běžně umírá. Roman Malivánek dokázal, že to nemusí být a není pravidlem. Že to chce jen chtít…a v tom je obrovský odkaz této publikace jiným vážně nemocným lidem.
Musíme však dodat, že tento vzkaz téměř zaniká v balastu líčení složitých mezilidských vztahů, popisech intenzivních mileneckých poměrů, požitkářství a „života na plný pecky“. Za prvé to nějak nejde dohromady s životosprávou aktivního sportovce, za druhé to nedává žádný hezký příklad mladé generaci.
Kniha je doplněna řadou skvělých fotografií z řady závodů i osobního života popisovaného sportovce.
V jedné z pasáží se Ironman prostřednictvím Šárky Zmátlíkové čtenářům svěřuje, že vždycky chtěl napsat knihu. Teď má možnost ji dotáhnout k dokonalosti. Stačí jen seškrtat původní rukopis, vyhnout se bulváru a nechat jen to nejdůležitější – popis své sportovní činnosti, závodů a výsledků. A především pak i vylíčení svého vítězného heroického boje s rakovinou. Teprve potom může být spokojen.
Úplně na závěr: Opět čtenáři chybí na záložce knihy alespoň základní údaje o novinářce či publicistce Šárce Zmátlíkové.
Jak známo, Ironman (doslova železný muž) je název triatlonového závodu, přičemž ten havajský je považován za mistrovství světa v šíleném sportovním odvětví. Tento závod představuje 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton. Jedná se o nejtěžší jednodenní sportovní klání na planetě, a hlavní hrdina knihy ho absolvoval dvakrát. Podruhé pouhých devět měsíců od ukončení náročné léčby rakoviny krku, na kterou se běžně umírá. Roman Malivánek dokázal, že to nemusí být a není pravidlem. Že to chce jen chtít…a v tom je obrovský odkaz této publikace jiným vážně nemocným lidem.
Musíme však dodat, že tento vzkaz téměř zaniká v balastu líčení složitých mezilidských vztahů, popisech intenzivních mileneckých poměrů, požitkářství a „života na plný pecky“. Za prvé to nějak nejde dohromady s životosprávou aktivního sportovce, za druhé to nedává žádný hezký příklad mladé generaci.
Kniha je doplněna řadou skvělých fotografií z řady závodů i osobního života popisovaného sportovce.
V jedné z pasáží se Ironman prostřednictvím Šárky Zmátlíkové čtenářům svěřuje, že vždycky chtěl napsat knihu. Teď má možnost ji dotáhnout k dokonalosti. Stačí jen seškrtat původní rukopis, vyhnout se bulváru a nechat jen to nejdůležitější – popis své sportovní činnosti, závodů a výsledků. A především pak i vylíčení svého vítězného heroického boje s rakovinou. Teprve potom může být spokojen.
Úplně na závěr: Opět čtenáři chybí na záložce knihy alespoň základní údaje o novinářce či publicistce Šárce Zmátlíkové.
Ivan Černý
Foto archiv nakl. Petrklíč
Foto archiv nakl. Petrklíč
