Po dvou desítkách let, kdy ze stránek novin a časopisů doslova vymizely klasické objektivní recenze a hodnověrné literární rozbory, se situace mění. Pomalu opět ožívá vědní obor, zabývající se teorií literatury, který vyvrací snahy šmahem škrtnout vše, co vznikalo za minulého režimu. Dokladem toho jsou tři tituly, které si nyní představíme.
Byla jednou… jedna básnická generace
Řeč je o takzvaných pětatřicátnících, takříkajíc uhelném kameni naší poezie z let shora připomenutých. Jedinečná kniha, z pera našeho předního literárního historika a kritika Milana Blahýnky, je velkolepým záběrem i hloubkou znalostí a detailně mapuje tvůrčí činnost devítky talentovaných a pracovitých „pětatřicátníků“ – Petra Cincibucha, Jaroslava Pelce, Josefa Šimona, Michala Černíka, Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Petra Skarlanta, Josefa Peterku, Jaroslava Čejky. Desátým do počtu, aby ta parta byla celá, je, Blahýnkovými slovy, předskokan Josef Hanzlík, pouze o pár let starší než všichni ti jmenovaní. Co jméno, to tvůrčí pojem a dlouhá, dlouhá řada špičkových básní, sbírek i překladů zahraniční poezie.
Jak říká poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálek ve své předmluvě tohoto význačného svazku, kniha „Byla jednou… jedna generace takzvaných pětatřicátníků“ je fundovanou a jedinečnou studií o jedné české básnické generaci, jejíž tvorba jako celek má srovnání snad jen s tvorbou umělecké avantgardy 20. a 30. let minulého století. 
Že se nad touto skvělou kapitolou našich novodobých literárních dějin málem zavřela příslovečná voda? To můžeme poděkovat novodobým kavárenským koniášům, kteří nemohou zapomenout, že česká básnická tvorba jak předválečná, tak i poválečná se svými následovníky od šedesátých let, byla svým obsahem a duchem výrazně levicová, sociálně kritická, a jak Maštálek dodává, nesena myšlenkami humanismu, sociální spravedlnosti a míru. Tedy hodnot, které se dnes, v době konzumu, lží, dezinformací, ostrých loktů a práva silnějšího, příliš nenosí. Vraťme se však ke knize samotné. Blahýnka na 350 stránkách s bohatou fotopřílohou čtenářům nabízí perfektní rozbor životní cesty básníků, kteří se narodili v letech 1939 až 1952, debutovali v rozmezí 1964 až 1979 a do konce roku 1980 vydali celkem už 48 knížek veršů (včetně 10 pro) děti. Blahýnkova hloubka ponoru, rozborů, souvislostí a znalosti díla i samotných osobností velké „devítky“ je obdivuhodná a též vyplývá jak z osobního přátelství tohoto literárního teoretika se jmenovanými, tak jeho dlouholeté publikační činnosti, vyplývající z povolání literární kritik a historik.
Publikace vyšla v roce 2017 s podporou poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky. Bezesporu by měla být zařazena do každé středoškolské knihovny a studovny, neboť bez jejího přečtení nikdo ze studentů historie české literatury lepší prameny ke studiu míti nebude.
Milan Blahýnka ( nar. 1933) je český literární teoretik, narozený na Slovensku. Svého času absolvoval Filozofickou fakultu Palackého v Olomouci a mimo toho, že je editorem Díla Vítězslava Nezvala napsal více jak dvacet literárně-vědních knih.
Dámská jízda
O rok později vychází v nakladatelství Kmen skupinový portrét „ jedné generace-negenerace českých básnířek“. Na rozdíl od teoretizující, rozborové práce Milana Blahýnky, se jedná o antalogii třinácti žen, vázajících slova do otýpek veršů. Co autorka, to osobní vyznání či medailon, doplněný ukázkami veršů. Abecedně seřazené básnířky – Albrechtová, Badoučková, Brixi, Frantinová, Hrubá, Chmarová, Kafková, Málková-Eichackerová, Mikysková-Semecká, Procházková, Romanovská, Štembrová a Tausingerová – tvoří pilíř autorek poezie, ve shora již vzpomínaném období 70.- 80. let minulého století, ačkoliv se s jejich tvorbou sporadicky setkáváme i nyní. Především ale psaly a publikovaly v době, jak poznamenává v úvodu tohoto jedinečného almanachu Eva Frantinová, kdy básník něco znamenal – i v nemilosti.
Každý medailon je opatřen krátkým curriculum vitae dotyčné umělkyně a autorčinou fotografií, následuje upřímné vyznání životu a tvorbě a pak výběrem z veršů.
Na rozdíl od „těžkého psaní“ Blahoutkovy literárně-historické práce se jedná o čtivou záležitost, kdy se čtenář nejenom dozví o zákulisí tehdejší tvorby a nakoukne do tehdejších redakcí i nakladatelství, ale doslova si i pochutná na hostině naservírované poezie.
Spolu s Blahýnkovou publikací rámuje Dámská jízda staré dobré časy československé literatury, kdy byli spisovatelé a básníci váženými umělci, a ne dnes maximálně tak píšícími podivíny. O výších nákladů a rozdílech v honorářích za vydaná díla tenkrát a dnes ani nehovoře.
Most z veršů/ Most z veršov
Do třetice všeho dobrého. Před krátkým časem vyšla jedinečná publikace v nakladatelství Česká citadela, v edici Pegas. Má prostý název: Most z veršů-Most z veršov a dovětek: Současná česká a slovenská poezie.
Kniha vyšla v roce stého výročí vzniku Československé republiky a je záměrně symbolicky dvojjazyčná. Ač si naše oba bratrské národy rozumí až příliš dobře. Pegas tedy staví mosty, které svého času strhl Klaus s Mečárem. Zlý jazykové tvrdí proto, že se nemohli dohodnout, kdo z nich by seděl v roli prezidenta popřevratového Československa na pražském Hradě. Tak si každý vzal půlku…
Vraťme se však k poezii.
Autorský kolektiv Viktorie Hradské připravil výběr deseti českých a deseti slovenských současných básníků. Za naše autory kupříkladu jmenujeme: Jiří Žáček, Karel Šiktanc, Vladimír Janovic, Karel Sýs, Petr Žantovský i Jaromír Nohavica, Slováky pak prezentuje Ján Buzássy, Štefan Strážay, Kamil Peteray, Erik Onderejíčka, Martin Chudík a další.
O kvalitě básní nechť se přesvědčí čtenář těchto řádků sám. Nám jen zbývá podotknout slovy novináře, spisovatele, autora rozhlasových her i literárního kritika Františka Mareše, že onen pomyslný most z „veršov“ je zakořeněn hluboko v historii našich obou národů. A to nejen v jazykové příbuznosti a historické sounáležitosti, ale především v duchovním podílu obou na formování kulturně ekonomického potencionálu Evropy a světa. V čase, kdy se stále více a více mluví o ztrátě národního sebevědomí, kdy globalizace vytváří mimo prodejní řetězce i podivné esperanto reklam, pojmenování a sloganů, je mimo národní historii třeba dbát i na vlastní jazyk. A tak je sbírka poezie Most z veršů víc než jen příjemným čtením, ale i příspěvkem k naší současné literární historii.
Připravil Ivan Černý
Foto archív
