…říká v závěru své poslední knihy (To byl Arnošt Lustig, vydalo nakl. Eminent 2019) novinář a spisovatel František Cinger, přítel a dlouholetý spolupracovník „černého svědomí nacismu“, jak je často nazýván světově proslulý spisovatel, který svou tvorbu celoživotně zasvětil zrůdnostem holokaustu.
Za všechny věty, načrtávající obsah vzpomínkové publikace, stačí ocitovat úvod z anotace obálky: Tato kniha je hold spisovateli světového jména i významu z pera autora nejpovolanějšího.
Publicista František Cinger navázal první kontakt s Lustigem po jeho návratu z amerického exilu po listopadu 89. Již svým prvním rozhovorem vzbudil spisovatelův zájem, kterému se líbilo zpracování interviu, a došlo na další články a rozhovory. Oba literáti v sobě našli vzájemné sympatie a tak se stalo, že během následujících dvacet let Cinger s Lustigem strávili mnoho společného času u kávy, piva nebo dobré krmě. Především pak ale při besedách se čtenáři, kde Cinger zpovzdálí zas a znovu poznával detailně Lustigovy osudy ze všech stran. Spolu byli po stopách koncentráků, včetně Mauthausenu. 
Cinger Lustiga mj. doprovázel na pražský Nový židovský hřbitov, kde odpočívá spisovatelova maminka a další předkové, spolu ti dva zajeli mj. i do míst mezi německým Kingentholem a českými Kraslicemi, kde s kamarádem Jiřím Justicem Arnošt Lustig utekl v dubnu 1945 z vlaku smrt i, směřujícímu z pracovního tábora v Meuselwitzu u Buchenwaldu do Dachau. Spolu popíjeli pivo s Bohumilem Hrabalem nejenom u Tygra, spolu byli Cinger s Lustigem i ve Washingtonu. Tady si prohlédli jak pracovnu na americké univerzitě, kde Lustig přenášel literaturu a film, ale poseděli i u něho doma. Dokonce byl Cinger v USA svědkem několika Lustigových přednášek a spolu šli i po zdejších stopách Wericha a Voskovce. Za všeho si pečlivě dělal novinářské poznámky a deníkové postřehy, vědom si toho, že z toho jednou bude zajímavá memoárová literatura.
Jedinečné autentické vzpomínky
V knize To byl Arnošt Lustig vykresluje František Cinger na dvě stě stranách, doplněných bohatou osobní fotodokumentací, jedinečnou osobnost tvůrce, který svou literární i filmovou tvorbu zasvětil, jak jsme si již úvodem řekli, obětem šoa, zkázy, organizovaném koncem třicátých a čtyřicátých let minulého století na židovském národu Němci. Kniha skládá ze střípků mozaiky obraz výjimečného člověka, který přežil nacistický teror a který si dal za svůj celoživotní úkol nedovolit lidem na ďábelské plány a chování hiterovců nikdy zapomenout.
Frantiek Cinger o tom píše doslova:
„Arnoštovy knihy i vzpomínky a všechna veřejná vystoupení sloužily k tomu, aby lidstvo nezapomnělo. Nebyl sám. Jakže to říkal – dnes opět mnohými zle hodnocený – prezident Edward Beneš na 1. sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu v Praze 14. prosince 1945?
„…říkal jsem vám při jiné příležitosti, že máte všechno zaznamenávat a povědět, co jste zažili ve věznicích a koncentračních záborech. Ne snad proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací“ kampaní. Na válku v letech 1938 – 1945, a kdo ji rozpoutal, se nesmí nikdy zapomenout.
Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naší svobodu národní i lidskou… Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, Dachau, Mathausenu, Ravensbrὓcku a v řadě jiných německých mučíren.
Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat. my, Češi a Slováci, máme na to plné právo…“
Od Hašlera až po Che Guvaru či Goldu Meierovou
Představovaná kniha čtenáře seznamuje v úvodních kapitolách jak s principy nacistických koncentračních táborů, kterých měli dvanáct tisíc a strašnými způsoby v nich zavraždili dvanáct milionů lidí, z toho šest milionů Židů, tak i hrůzností celé německé nacistické mašinerie za účelem dobití světovlády. Statistikou a fakty, dokumentujícími kupříkladu události za heydrichiády se prolínají osobní Lustigovy vzpomínky i Cingerovy postřehy, kupříkladu s popisem konce života písničkáře Hašlera a setkáním s jeho synem, pátrajícím z USA p osudech svého otce. Děj publikace graduje líčením Lustigova života v Izraeli a končí pobytem v USA. Pro budoucí adepty psaní, žurnalistiky i prózy jsou mimořádné přínosné postřehy z Lustigových přednášek budoucím publicistům, které vydají za lecjaké učební texty či studijní skripta. Kniha překvapí čtenáře řadou dosud nezveřejněných, neznámých příhod z Lustigova života, například setkání s lidmi, jako byli Che Geuvara nebo Golda Meirová.
Více na: www.eminent.cz
Curriculum vitae
PhDr. František Cinger (nar. 18.3 1956 v Praze), je literární historik, novinář a spisovatel. Vystudoval obor české dějiny na FFUK. Mimo jiné mu vyšly tituly: Bylo jich deset, Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha, Šťastná blues aneb z deníku Jaroslava Ježka, Jaroslav Seifert – laskavě neústupný pěvec, v neposlední řadě pak i Arnošt Lustig zadním vchodem.
Ivan Černý
Foto archiv Františka Cingera
Foto v záhlaví: Rok 1966. Lustig převzal Cenu Karla Čapka, udělovanou Českým centrem PEN klubu. Slaví spolu se svými dětmi, synem Pepim a dcerou Evou.
