Myslívám na něho každý den…

Přidal  |  0 Komentáře
Momentka z Izraele z roku 1948

Momentka z Izraele z roku 1948

…říká v závěru své poslední knihy (To byl Arnošt Lustig, vydalo nakl. Eminent 2019) novinář a spisovatel František Cinger, přítel a dlouholetý spolupracovník „černého svědomí nacismu“, jak je často nazýván světově proslulý spisovatel, který svou tvorbu celoživotně zasvětil zrůdnostem holokaustu.

Za všechny věty, načrtávající obsah vzpomínkové publikace, stačí ocitovat úvod z anotace obálky: Tato kniha je hold spisovateli světového jména i významu z pera autora nejpovolanějšího.
Publicista František Cinger navázal první kontakt s Lustigem po jeho návratu z amerického exilu po listopadu 89. Již svým prvním rozhovorem vzbudil spisovatelův zájem, kterému se líbilo zpracování interviu, a došlo na další články a rozhovory. Oba literáti v sobě našli vzájemné sympatie a tak se stalo, že během následujících dvacet let Cinger s Lustigem strávili mnoho společného času u kávy, piva nebo dobré krmě. Především pak ale při besedách se čtenáři, kde Cinger zpovzdálí zas a znovu poznával detailně Lustigovy osudy ze všech stran. Spolu byli po stopách koncentráků, včetně Mauthausenu. lustig1-900
Cinger Lustiga mj. doprovázel na pražský Nový židovský hřbitov, kde odpočívá spisovatelova maminka a další předkové, spolu ti dva zajeli mj. i do míst mezi německým Kingentholem a českými Kraslicemi, kde s kamarádem Jiřím Justicem Arnošt Lustig utekl v dubnu 1945 z vlaku smrt i, směřujícímu z pracovního tábora v Meuselwitzu u Buchenwaldu do Dachau. Spolu popíjeli pivo s Bohumilem Hrabalem nejenom u Tygra, spolu byli Cinger s Lustigem i ve Washingtonu. Tady si prohlédli jak pracovnu na americké univerzitě, kde Lustig přenášel literaturu a film, ale poseděli i u něho doma. Dokonce byl Cinger v USA svědkem několika Lustigových přednášek a spolu šli i po zdejších stopách Wericha a Voskovce. Za všeho si pečlivě dělal novinářské poznámky a deníkové postřehy, vědom si toho, že z toho jednou bude zajímavá memoárová literatura.

Nerozluční kamarádi, souputníci nacistického pekla zleva Jiří Justic

Nerozluční kamarádi, souputníci nacistického pekla zleva Jiří Justic

Jedinečné autentické vzpomínky

V knize To byl Arnošt Lustig  vykresluje František Cinger na dvě stě stranách, doplněných bohatou osobní fotodokumentací, jedinečnou osobnost tvůrce, který svou literární i filmovou tvorbu zasvětil, jak jsme si již úvodem řekli, obětem šoa, zkázy, organizovaném koncem třicátých a čtyřicátých let minulého století na židovském národu Němci. Kniha skládá ze střípků mozaiky obraz výjimečného člověka, který přežil nacistický teror a který si dal za svůj celoživotní úkol nedovolit lidem na ďábelské plány a chování hiterovců nikdy zapomenout.

Frantiek Cinger o tom píše doslova:

„Arnoštovy knihy i vzpomínky a všechna veřejná vystoupení sloužily k tomu, aby lidstvo nezapomnělo. Nebyl sám. Jakže to říkal – dnes opět mnohými zle hodnocený – prezident Edward Beneš na 1. sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu v Praze 14. prosince 1945?

„…říkal  jsem vám při jiné příležitosti, že máte všechno zaznamenávat a povědět, co jste zažili ve věznicích a koncentračních záborech. Ne snad proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací“ kampaní. Na válku v letech 1938 – 1945, a kdo ji rozpoutal, se nesmí nikdy zapomenout.

Od ministra kultury Martina Štěpánka (vlevo) převzal Arnošt Lustig pamětní medaili. Uprostřed vidíme Evu Kantůrkovou, tehdejší předsedkyni Syndikátu spisovatelů

Od ministra kultury Martina Štěpánka (vlevo) převzal Arnošt Lustig pamětní medaili. Uprostřed vidíme Evu Kantůrkovou, tehdejší předsedkyni Syndikátu spisovatelů

Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naší svobodu národní i lidskou… Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, Dachau, Mathausenu, Ravensbrὓcku a v řadě jiných německých mučíren.

Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat. my, Češi a Slováci, máme na to plné právo…“

Od Hašlera až po Che Guvaru či Goldu Meierovou

Představovaná kniha čtenáře seznamuje v úvodních kapitolách jak s principy nacistických koncentračních táborů, kterých měli dvanáct tisíc a strašnými způsoby v nich zavraždili dvanáct milionů lidí, z toho šest milionů Židů, tak i hrůzností celé německé nacistické mašinerie za účelem dobití světovlády. Statistikou a fakty, dokumentujícími kupříkladu události za heydrichiády se prolínají osobní Lustigovy vzpomínky i Cingerovy postřehy, kupříkladu s popisem konce života písničkáře Hašlera a setkáním s jeho synem, pátrajícím z USA p osudech svého otce. Děj publikace graduje líčením Lustigova života v Izraeli a končí pobytem v USA. Pro budoucí adepty psaní, žurnalistiky i prózy jsou mimořádné přínosné postřehy z Lustigových přednášek budoucím publicistům, které vydají za lecjaké učební texty či studijní skripta. Kniha překvapí čtenáře řadou dosud nezveřejněných, neznámých příhod z Lustigova života, například setkání s lidmi, jako byli Che Geuvara nebo Golda Meirová.

Více na: www.eminent.cz

Curriculum vitae

PhDr. František Cinger (nar. 18.3 1956 v Praze), je literární historik, novinář a spisovatel. Vystudoval obor české dějiny na FFUK. Mimo jiné mu vyšly tituly: Bylo jich deset, Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha, Šťastná blues aneb z deníku Jaroslava Ježka, Jaroslav Seifert – laskavě neústupný pěvec, v neposlední řadě pak i Arnošt Lustig zadním vchodem.

Ivan Černý
Foto archiv Františka Cingera

 

Foto v záhlaví: Rok 1966. Lustig převzal Cenu Karla Čapka, udělovanou Českým centrem PEN klubu. Slaví spolu se svými dětmi, synem Pepim a dcerou Evou.