Jsme v kopcích nad Prahou, ve vilové čtvrti s výhledem na rušné Dejvice. Kouzelník čas sáhl po paletě a pestře zbarvil listy stromů i keřů do nádherných podzimních barev. Tak trochu nám připomínají paletu talentované kumštýřky Petry Skluzáčkové, která nás po úspěšné výstavě v Galerii špejchar v jihočeské Želeči pozvala do svého ateliéru.
Vítá nás štíhlá a vysoká, trochu tajemná krasavice, jejíž přízeň získalo několik uměleckých fotografů. Mezi nimi Miloš Burkhardt či Tomáš Jungvirt. Zdařilé portrétní fotografie této výrazné malířky od známého Karla Kosobuda též zdobí jeden z výstavních katalogů Skluzáčkové pod názvem Město odlesků Praha.
Lásku k výtvarnému umění zdědila Petra Skluzáčkové (nar. 1979) po svém dědu i otci, kteří pilně a dobře malovali. Jelikož jablko nepadá daleko od stromu, nenechala Petra již coby děvčátko žádný kus papíru nepomalovaný. Do tajů kresby a malby ji pak o pár let později zasvětili profesoři coby kurzistku legendární Hollarovy grafické školy. To už uplynulo ve Vltavě ale dosti vody. Dnes má za sebou Petra Skluzáčková přes desítku výstav, samostatných i společných, a výtvarná kritika o ní hovoří jako o zářící stálici na našem současném malířském nebi.
Hra se světlem a stíny, i pohybem figur
Na Petru Skluzáčkovou neplatí stará pravda o tom, že kdo z malířů neumí postavy, tak maluje krajinu. Tato výtvarnice zdárně zvládá jak krajinářství, tak figurální tvorbu, umí si pohrát s perspektivou, sedí jí postimpresionismus i abstrakce, kde mj. ztvárňuje vodu, čeřící se v říčním toku či zrcadlící na jezeře nebo rybníku. Kupříkladu na shora zmíněné výstavě v Želeči se prezentovala unikátní kolekcí obrazů (akryl), nazvanou Krasobruslaři. Jedná se o obrázky bruslících párů v roztančených barevných plochách. Svým štětcem Skluzáčková zachytila složitý pohyb sportovců, slovy kurátora výstavy Pavla Šmidrkala „oscilující v čarovné exhibici“. Anatomie těl je rozložena a podřízena až artistickým výkonům, předností a uměním malířky je pak schopnost promítnout do obrazu zjevení skoku, letu, víření, vznášení, otočky i piruety a při tom všem zvýraznění partnerského pouta 
tanečníků, zachycené s patřičnou grácií.
Rodné město Praha
Petra Skluzáčková se narodila v Libni. V naší metropoli žije a pracuje, tvoří menší i větší plátna. Rodné město je její velkou láskou a nevyčerpatelným námětem. O tom se ostatně milovníci výtvarného umění mohli přesvědčit na její poslední výstavě nazvané Město odlesků Praha.
Výstava se konala během letošního léta v populární Malé galerii Tudy v badatelně Vojenského ústředního archivu Praha a zaznamenala rekordní návštěvnost.Výstavní katalog připravil již zmíněný kurátor Pavel Šmidrkal, kterého si opět dovolíme citovat: „Petra Skluzáčková vládne impresi, diriguje mistrně ve svých obrazech světlo a stín, oživuje ulice postavami v pohybu, dokáže zachytit magickou atmosféru města při soumraku. Jejími náměty jsou Praha po poledním dešti nebo ukládající se k spánku, víření života v jejích ulicích, ruch automobilů a tramvají, či poklidné plynutí Vltavy, osídlené loďstvem. Dále pak vzrušující architektura budov se stékajícím sluncem na fasádě a dlažbě, i to jsou jiskřivé podněty pro štětec a paletu Petry Skluzáčkové.“ 
Výběr obrazů, odrážející vznešená místa i odlehlé pražské uličky plné zapomnění a historických odkazů, je svědectvím o autorčině citlivém vnímání rodného města, které se jí, jak jsme již jednou konstatovali, stalo nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
Ani den bez čárky
Petra Skluzáčková si je dobře vědoma staré pravdy, která říká, že talent bez píle je jako rýč bez násady. A tak, věrna Aristotelově poučce „ani den bez řádky“, nepromarní jedinou příležitost k tvorbě. I přes rodinné a další povinnosti si každodenně najde čas, aby namíchala barvy, nanesla je na paletu a přistoupila k malířskému stojanu.
Závěrem naší krátké návštěvy je třeba připomenout, že malířka Skluzáčková se v současné době připravuje na svou další autorskou výstavu, která se bude konat v srpnu příštího roku ve známé usedlosti Ladronka (Praha 6) a doprovodí ji křest knížky s jejími obrazy pod názvem Za větrem i v závěji.
Ivan Černý
Foto Jan Parkman
