Slovan každým coulem, dodává s úsměvem strojař, inženýr a muž devíti příslovečných řemesel s botami z toulavého telete. Z vlasti ho na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století nevyhnala ani tak politika, jako touha po podnikání a dobrodružství. To vše si splnil bohatě, jak můžeme číst v jeho úspěšné knize vzpomínek Afrika země voodoo, která před časem vyšla a je již téměř rozebraná.
Zpočátku své emigrace Frank Nekovář úspěšně podnikal v Německu ve stavebnictví. V Africe pak, aby shromáždil kapitál na geologický průzkum zlata a těžební zařízení, vodil zásobovací konvoje nákladních aut přes smrtonosnou Saharu v době, kdy probíhal válečný konflikt mezi Libyí a Čadem. Mnoho let poté podnikal v těžbě zlata a dalších aktivitách spojených s dopravou. Když v Čechách došlo k politickým změnám a převratu, vrátil se domů, aby si uskutečnil svůj velký vlastenecký sen, který v něm dlouhá léta zrál při pobytu v zahraničí, kdy znepokojeně sledoval nebezpečné globalizační a islamistické snahy vedoucí k potlačení či zániků Slovanů jako takových. Vše již ale začalo při jeho pobytu v NSR, odkud pramení současné snahy překrucování ději, především průběhů a výsledků druhé světové války a snahy vyvinit se z vyhlazování Židů, Slovanů či Romů, jako by nacistické šílené plány tzv. Třetí říše na světovládu bez „nižších“ ras a vyhlazení v koncentračních táborech se spalovacími pecemi mnoha milionů převýchovy neschopných podlidí byly z říše sci-fi a ne příšernou historickou událostí.
Sen jménem Lípa slovanská
Frank Nekovář má velké manažérské zkušenosti s nadčasovými projekty z neziskové organizace World´s Green Lungs, kterou zakládal a která se podílí na záchraně tropických pralesů již více než deset let (více na: www.greenlungs.net). V rámci jeho projektu AgroForesty zalesňuje s partou nadšenců z Evropy i Čech vypálené plochy pralesa v Africe s jediným přáním, aby naše modrá planeta země zůstala zelená a mohla dýchat.
Jak vidno, Nekovář nezná slovo nelze, jinak by se jen těžko mohl pustit do vzkříšení odkazu prapůvodního spolku „Lípa slovanská“, který v zemích C. a K. Rakouska -Uherska existoval již před 170 lety, než ho rakouské úřady zakázaly! Přesněji řečeno, první spolek Lípa slovanská byl založen 30. dubna 1848 v Praze, rok poté z vůle vyšší moci rozpuštěn.
Proč ale obnovovat myšlenku slovanské vzájemnosti, ptáme se mesjé Frenkího, jak mu říkají v Africe přátelé a spolupracovníci.
„Částečně jste si již sám odpověděl v úvodu našeho setkání,“ přikyvuje inženýr Nekovář. „V našem projektu Lípy slovanské chceme posilovat myšlenku slovanské vzájemnosti tady doma v Evropě.
Spolek je dobrovolnou demokratickou organizací, sdružující občany i organizace, kteří podporují i v této době věc slovanské vzájemnosti, a to bez rozdílu politické příslušnosti, národnosti, náboženství, rasy a pohlaví.
Je nutné připomínat, především té nejmladší generaci, zasažené globalizačními tendencemi jakého si nadstátu bez hranic mezi původními obyvateli, aby nezapomínali na skutečnost, že téměř polovina Evropy byla Slovanská. Že slovanská historie je bohatá na události i postavy a jak často Slované trpěli pod jhem především germánských kmenů.
Po pravdě řečeno: Kdo šel kolem, ten nás obsadil. Ale nevydržel náš humor a zase odešel. My Češi jsme stále zde. V nejkrásnějším koutu Evropy. A tak to bude.“
Jak lehko se řekne, ale těžko udělá. Jak tedy na to?
„Především si přejeme zachovat a připomínat ohromné duchovní hodnoty slovanského písemnictví, které nás všechny spojuje. Je to most, který slovanské národy spojuje. Legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile jsou základní kameny tohoto mostu porozumění. Musíme si zas a znovu uvědomovat, že máme společnou křesťanskou kulturu. Slovanská minulost je ukryta v národních mýtech a legendách. Ty nám nabízí způsoby, jak řešit konflikty dneška. Musí se tedy připomínat a jako štafetový kolík předávat našim synům a vnoučatům otázky i odpovědi, jako kupříkladu Kdo jsme, Odkud jsme přišli, Co bude dál…Vážíme si hluboké práce a moudrosti našich předků. Slovanské písemnictví je jejich nenahraditelným odkazem. Ten zkrátka musí být uchován pro ty, co přijdou po nás. Tady vidím jeden z hlavních úkolů naší obnovené Lípy slovanské…“
Historický komiks
Frank Nekovář je muž činů a jeho slova a plány nezůstávají dlouho jen na papíře. A tak držíme v ruce první vlaštovku snah tříčlenného výboru zájmového vlasteneckého sdružení Lípa slovanská. Knížka atypického formátu se skvělými ilustracemi a v dárkové kazetě ještě doslova voní tiskařskou černí.
„Zpracovali jsme Legendu o svatém Václavu do samostatné publikace způsobem, jak je zobrazena ve Velislavově bibli. K obrázkům je připojen krátký text, aby si čtenář mohl zařadit zobrazený děj do historických souvislostí. Současně s českou verzí vychází kniha i v ruské mutaci.“ vysvětluje nám Frank Nekovář a pokračuje:
„Velislavova bible je, jak známo, nejobsáhlejší obrázkový rukopis ve středověké Evropě. Jedná se o vrcholné dílo gotické knižní malby. Kresby zobrazují začátek Starého zákona, část Evangelií a Skutků, cyklus o Antikristovi, Apokalypsu a právě poslední části bible jsou pergameny s Legendou o svatém Václavovi. Bible představuje nadčasový skvost, který svojí originalitou a křesťanským cítěním oslovuje už po celá staletí čtenáře řady národů a bude tak činiti i v časech příštích – pokud se jim dostane do rukou – což už bude zase naše práce.“
Ušlechtilý záměr
Závěrem našeho rozhovoru s Frankem Nekovářem jsme se dozvěděli i další plány spolku Lípa slovanská.
„Chtěli bychom, vytvořit knihovnu faksimile starých slovanských knih a rukopisů, případně zhotovit jejich repliky. Tímto bychom zachránili pro budoucnost tyto základní kameny slovanské vzdělanosti tak, aby se staly dostupné všem zájemcům k poznání i studiu po celém světě. Plánujeme proto právě vydanou legendu o sv. Václavovi přeložit do všech slovanských jazyků a nabídnout ji zájemcům v těchto zemích. Též bychom byli rádi, kdyby tam mohli vzniknout i národní pobočky naší Lípy slovanské a jejich čestnými členy by mohli být prezidenti či premiéři…“
V současné době Frank Nekovář dokončuje druhý zamýšlený svazek edice Lípy slovanské, a to publikaci o kněžně z rodu Přemyslovců, o sv. Ludmile, která se stala první slovanskou křesťanskou světicí. Žádná jiná žena z národů slovanských nedosáhla tak velkého významu, který přetrval věky až do dnešních dnů. V roce 2021 uplyne 1100 let od její mučednické smrti. To ale již bude námět na další rozhovor.
Slovanská vzájemnost
Je třeba říci, že Frank Nekovář není vyhraněný náboženský blouznivec ani ateista, nebo lépe řečeno je jinak věřící. Křesťanské kulturní a historické slovanské kořeny si nás ostatně, ač si to uvědomujeme nebo ne, tak i onak formují a v případě slovanské vzájemnosti by vůbec nemělo vadit, je-li někdo katolík, evangelík, pravoslavný nebo zrovna třeba ateista. To samé patří napříč politickým spektrem, nechť v případech slovanství a vzájemné spolupráce politické partaje zapomenou na obvyklé rozpory či šarvátky, a konečně už také jednou táhnou za jeden provaz. Důležité je, jak čteme v zásadách spolku, pokračovat v odkazu prapůvodního spolku Lípa slovanská. A to je to, oč tu běží! Více na: www.lipaslovanska.cz
Ivan Černý
Foto archiv
