Unie českých spisovatelů (UČS) je profesní organizace, sdružující především levicově orientované spisovatele a básníky, literární vědce a kritiky, novináře i výtvarné umělce. Unie zastřešuje týdeník LUK – literatura – umění – kultura. Dlouholetým šéfredaktorem je novinář, básník, překladatel a spisovatel Karel Sýs. Tomu jsme, vzhledem k tomu, že je zároveň i současným předsedou UČS, položili několik otázek.
Jste jedním ze zakládajících členů UČS. Kdy spatřila světlo světa tato významná a prestižní umělecká organizace a kolik má v současnosti členů?
Založena byla v roce 2000. V současnosti má 302 členů a také pobočku ve Vietnamu. Vietnamští spisovatelé působí i v naší republice a ve Vietnamu propagují naši kulturu. Právě teď v Hanoji vychází objemná antologie české a vietnamské poezie, samozřejmě v překladu.
Od roku 2006 udělujete Ceny Unie českých spisovatelů. Kdo laureáty navrhuje, kdo je schvaluje a jaká jsou kritéria výběru?
Do roku 2008 to byly Ceny Daniela Strože a UČS, nyní – když Daniel od nás odešel, už „jen“ Ceny Unie. Laureáty mohou navrhnout všichni členové Unie, poslední slovo má předsednictvo. Kritéria výběru? Jejich díla, případně jedno pozoruhodné dílo vzniklé v tom či onom roce, ale také občanská odvaha, s níž chrání demokracii nikoli na papíře, nýbrž v nebezpečném terénu.
Uvedu seznam oceněných – patří mezi ně, jak vidíte, nejen básníci a spisovatelé, ale také malíři a sochaři, herci, hudebníci, fotografové, kritici, uměnovědci, novináři, vědci, a také politici. Například v roce 2018 obdržel cenu Unie 2018 Miloš Zeman za občanskou odvahu! A jistě si všimnete, že mezi laureáty jsou i Slováci, Vietnamci a také instituce.
Zde je tedy výčet: Miroslav Florian, Zdeněk Hrabica, Karel Sýs, Michal Černík, Ludvík Hess, František Uher, Čestmír Císař, František Dostál, Vladimír Janovic, Ivana Blahutová, Zdeněk Frýbort, Emil Hruška, Miroslav Pangrác, Jiří Žáček, Milan Blahynka, Pavel J. Hejátko, Antonín Kachlík, František Skorunka, Daniel Strož, Eva Frantinová, Zdeněk Mahler, Alexej Mikulášek, Ján Tužinský, Valja Stýblová, Bohumila Sarnová, Pavol Janík, Lenka Procházková, Václav Dvořák, Jaroslav Čejka, Věra Beranová, Jiří Stano, Karel Srp, Petr Kukal, Ivan Fontana, Erazim Kohák, Petr Žantovský, Antonín Drábek, Duong Tat Tu, Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., Zdeněk Troška, Petr Vronský, Gustav Oplustil, Jaroslava Obermaierová, Vlastimil Vondruška, Ivan David, Jožo Ráž, František Sarna, Michael Doubek, Do Ngoc Viet Dung, Eva Kantůrková, Václav Hons, Antonín Hardt , Jiří Maštálka, Jiří Hastík, Zdeněk Zbořil, Stanislava Kučerová, Vlastislav Hnízdo, Jiří Jírovec, Česká nadace 2000, Kolektiv jazykovědců (Za vydání Velkého učebního Česko-vietnamského slovníku), Oldřich Janota, Jindřich Štreit, František Ringo Čech, Michal Macháček…
Proč vlastně vznikla a jaká je její pracovní náplň?
Důvod byl jednoduchý: vytvořit prostor pro literaturu, která se ocitla v nemilosti režimních kritiků, nakladatelů a distributorů. Po převratu mnozí doufali, že literatura bude jen jedna, ale bohužel pravdou byl pravý opak. Tzv. zakazovaní věřili, že teď přichází jejich doba, že budou milováni za to, že – podle své víry – darovali národu svobodu a demokracii. Ukázalo se však, že svobodu dostali jen někteří, předem vytipovaní. Jak je to v dětské říkánce: Tomu dali, tomu dali a na malíčky se nedostalo. A tak mnozí pochopili, že loď se potápí jako celek, záchranných člunů je málo a jsou už obsazeny. A že je třeba něco s tím udělat. A takoví nejsou třeba našimi členy, ale berou se za stejnou věc.
Pracovní náplň? Práce je mnoho, ale ochoty přidat se už méně. Máme výhodu časopisu – týdeníku LUK, středeční přílohy Haló novin. Při zveřejňování nehledíme na názor autora, ale na kvalitu jeho tvorby. Musíme se spojit se všemi, kdo zpozorovali, ať včas nebo pozdě, že literatura a kultura jako takové jsou ohroženy lhostejností, povrchním vzděláním, elektronickými ráji…
V loňském roce UČS oceňovala již po čtrnácté, na podium se slavnostním proslovem si pro ceny přišlo osm tvůrců. Letos se jedná o jubilejní, patnáctý ročník. Se kterými jmény se při listopadovém předávání diplomů setkáme tentokrát?
Dovolte mi, abych nepředbíhal. Každý chce být nejen pochválen, ale také překvapen. Máme navíc obavy, že slavnostní akt naruší koronavirus, ale i tak se média včas o laureátech roku 2020 dozví…
Literatura a svět knihy prochází v ČR posledních dvacet let nebývalou krizí. Trpí narůstajícím nezájmem, především mladých lidí, o čtení knih v klasických vazbách a především nedostatkem dobrých autorů a děl původní tvorby, spoustou balastu, především překladového na našich knihkupeckých pultech, i klesající prestiží spisovatelského řemesla. Jaké pro to máte vysvětlení?
Už jsem to naznačil. Nedávno jsme se s manželkou vraceli vlakem z Luhačovic do Prahy. A jen my dva jsme se dívali z okna na krásnou krajinu a na míhající se města a městečka. Ostatní buď mobilovali, nebo tabletovali. Už je zajímá jen umělý svět. Do umělého světa však poezie nepatří, ta je setsakramentsky reálná, i když se zdánlivě vznáší ve výšinách nebo naopak brodí blátem.
A je vůbec východisko z této situace, kdy jsou herci a baviči povýšeni na tribuny lidu, spisovatelé bráni jako nějací píšící si podivíni a internet je bůh?
Co s tím? Já můžu jen jedno: psát, psát, psát… A samozřejmě do počítače. Počítač, mobil, internet jsou dobří sluhové, ale zlí páni.
Za rozhovor děkuje Ivan Černý
Foto Jiří Vlastník
Foto v záhlaví: Kolektiv jazykovědců byl v loňském roce oceněn za vydání velkého učebního Česko-vietnamského slovníku
