Andrej Fozikoš (1947), novinář, nakladatelský redaktor, překladatel a spisovatel: tento naturalizovaný Pražák žije a tvoří
v České republice od sedmdesátých let století, zejména časopisecky. Je autorem jak prózy, tak i literatury faktů, píše česky a rusky, vydal několik vlastních knih. V začátcích znovuzrození české knižní produkce po převratovém propadu připravil k vydání třeba detektivku Boženy Šimkové O mrtvých jen dobře, nebo vzpomínkovou knihu Rudolfa Černého Antonín Novotný: Pozdní obhajoba. Do ruštiny přeložil román Kateřiny Janouchové Nejbližší (spolu s Radou Malijevovou), krásnou publikaci Arnošta Tabáška Zvláštnosti českého a slovenského lovu, literárně zpracoval ruské vydání bestseleru Josefa Hausmanna Základy mužského šovinismu. Do češtiny přeložil například novelu Vadima Fedorova Koks z prostředí narkomafie v Čechách (2016).
„Bratislavské nakladatelství Time In, které se specializuje na vydávání elektronických knih, mne požádalo, abych pro ně připravil ruský překlad prakticky neznámého rukopisu legendárních cestovatelů Hanzelka a Zikmunda z jejich dobrodružné cesty po Sibiři v letech 1963-64. Výsledkem tohoto putování byla Zvláštní zpráva č.4 s přívlastkem Tajné, která se stala na svou dobu nemilosrdnou kritikou poměrů v tehdejším Sovětském svazu. Zprávu v roce 1966 obdržel osobně Leonid Brežněv, ten ji však ani nepřečetl, stačilo mu dobrozdání aparátčíků, že je to protisovětský paskvil a byla odložena k ledu. Knižně vyšla česky až v roce 1990. Co se překladu do ruštiny týče, vše je zatím ve stadiu příprav, ale na samotnou práci se těším.“
Jednou z vašich úspěšných knih byla i sbírka sci-fi příběhů pod názvem Dvojí smrt Jeana Ribota, která nastoluje řadu etických problémů, spojených s vědeckým bádáním a expanzi lidstva. Co máte rozepsané dnes?
„Pracují s námětem většího literárního útvaru, jehož podstatou je sen o společnosti, která si konečně začne uvědomovat, že svět bez vlastního auta může být lepší. Chápu, že tím naštvu zavilé motoristy (v tom námětu jsou to tzv. cartisté, a proto ním stojí anticartisté), ale jsem zastáncem názoru, že naše neustálá honba za větším a ještě větším množstvím vyrobených osobních aut je cestou do pekel. Stačí si uvědomit, jaké množství přírodních zdrojů je zapotřebí znehodnotit pro obyčejné přemístění lidského jedince z bodu A do bodu B v plechové skořápce s náležitým komfortem. Snad mi vševidoucí statistika potvrdí, že převážná část majitelů osobních přibližovadel využívá auto jen jednou dvakrát týdně, třeba na chatu, a poté si tato drahá věcička klidně hoví a rezaví na ulici nebo v garáži. A to nemluvím o tom, že auto je spolehlivý zabiják, horší než atomovka. Podle OSN, ve světě ročně zahyne na následky dopravních nehod na silnících 1,25 miliónů lidi, a zmrzačených je desetkrát tolik.“
Jaké vidíte východisko?
„V mé představě existuje a to nejen díky zlepšení bezpečnostní silničního provozu. Stačí přestat chtít vlastnit auto – stala se z něj jakási modla, zlatí tele, symbol společenského postavení. Ten má ferrari – jó, ten se má… Tak tohle musí přestat, anticartisté, kteří se vyvinou z dnešních „zelených“, dosáhnou změny myšlení. Samozřejmě, zároveň bude zabezpečena maximální dostupnost hromadné dopravy, taxi, autopůjčoven, sdílené dopravy. Auta jako takové se budou i nadále vyvíjet, zejména z hlediska pohonu, ale řídit je budou pouze profesionálové nebo perspektivně roboti. A též se automobilům přestane říkat „domácí miláček.“ 
Vědecká fantastika je zvláštní tím, že jaksi předchází budoucnost. Sám Verne by koukal, kolik z jeho nápadů, v době vzniku neuvěřitelných, se stalo skutečnosti. Vy jste právě tak přišel s myšlenkami, kterým by slušela realizace. Tím narážím například na využití chladu…
„Tak to není můj nápad, lidstvo chlad využívá od nepamětí. Jenže nyní jaksi zpohodlnělo a pozapomnělo, takže chlad vyrábíme z elektřiny. Každá domácnost má vlastní výrobnu chladu – ledničku neboli chladničku. V létě i v zimě. A přitom žijeme v zeměpisné šířce, kde dlouhou část roku máme za okny nízkou teplotu. Takže v bytě topíme, aby nám nebyla zima, ale zároveň chladíme a mrazíme potraviny, aby se neznehodnotily. Za mého mládí vysely v lednu z oken síťovky s masem a výsledek byl stejný. Zkrátka, stačilo by dělat chladničky kombinované se zajištěnou cirkulaci venkovního studeného vzduchu, a nemusí se spotřebovávat tolik elektřiny. Dnešní materiály a technologie to umožňují a novostavby s přívodem studeného vzduchu do ledniček a spíži by měly počítat. Pro boj s globálním oteplováním se to jistě hodí.“
Vůbec už není sci-fi skutečnost, že náš svět pomalu ale jistě začínají ovládat roboti, umělá inteligence a virtuální svět. Co se ještě začátkem tohoto století zdálo být pouhou fantazií, se dnes stává běžnou praxí. Do toho plně zapadá i váš další návrh, jak nahradit obvodní lékaře…
„Ono je to tak: obvoďáků a vůbec doktorů je málo. A bude hůř. Navíc stěžoval se mi onehdy jeden známy, že ač objednán proseděl na chodbě přes hodinu, než byl pozván k doktorovi. Ten prý ho po pozdravení usadil dva metry od sebe, celou dobu civěl do počítače, sem tam se ho zeptal, co mu jako je, jaké léky bere, jestli si kontroluje tlak, a na stížnosti odpovídal stereotypně: tak zkusíme tenhle ten lék, přijďte za měsíc, pak uvidíme. Do toho mu vlezly dva telefonáty, jeden s nabídkou nových léčiv, ten distributor byl neodbytný, druhý byl stručnější – od manželky.“ Mých 15 minut uběhly natotata,“ říkal známy. „Ani se mě nedotkl, neproklepal, nechtěl vidět jazyk… stačili mu výsledky z laboratoře a od sestry,“ cítil se uražen onen dotyčný. Můj známý jistě není sám, kdo něco takového zažil. Než takový doktor, je lepší robodok – dovolím si novotvar v duchu Karla Čapka, když už máme 100 let od zrození „robota“…
Rozpovídal se spisovatel Andrej Fozikoš, a pokračoval:
„Podle mne návštěva u doktora budoucnosti, čili robodoka, může vypadat jinak. Box, ve kterém ordinuje, lze instalovat na každém rohu, jako dříve tam stály telefonní budky. Otevře se vám po přiložení otisku prstu – jste-li pojištěn a zaveden do systému. Mozkem robodoka je výkonný počítač, jenž má v sobě online přístup ke všem možným zdravotnickým údajům, nahromaděným lidstvem, a je neustále aktualizován. Komunikuje s vámi – pacientem a, na rozdíl od člověka, je schopen cíleného interviewu, které vede k nejpřesnější diagnostice vámi uvedených potíži. Dále je schopen odebrat nejnutnější vzorky tkáně, krve apod., a na místě je podrobit prvotnímu zkoumání. Disponuje vaši předchozí zdravotní dokumentaci a lépe než jakýkoli doktor může posoudit, zda případně předepsaný lék nekoliduje s jinými. V případě lehkého onemocnění vám ihned poskytne pomoc, vydá tabletky nebo píchne injekci, stačí vložit ruku dle pokynu. V složitějších případech vás pošle k odborníkovi, ke kterému vás objedná. V nejhorším případě vám zavolá sanitku a poskytne její posádce dosavadní zjištění.“
Zajímavé! Uvidíme časem, zda se váš nápad ujme, či nikoli. Proč ne, když dnes počítače hrají šachy nebo dle rozboru otázek v dotazníku vybírají ty nejvhodnější partnery v seznamovací agentuře vdavků chtivých párů. Dokonce nedávno byla umělou inteligencí dotvořena Beethovenova Nedokončená symfonie. Faktem je, že taková služba by ušetřila spoustu práce přetíženým lékařům, ušetřila by mzdy a navíc by se sama od nemocného nikdy nenakazila. Není to samo nápad na jedinečnou sci-fi povídku?
Za rozhovor děkuje Ivan Černý
foto archiv
