Velký glosátor, mistr politické satiry a textů, pitvajících svým břitkým perem českou politickou scénu takříkajíc padni komu padni, Jiří Jírovec, potěšil čtenáře, nepostižené ztrátou smyslu pro realitu, svou novou sbírkou esejí, tentokráte stylizovanou jako Pohádky pro mladší a pokročilé.
Útlý svazek s neotřelou obálkou momentky na ulici líbajících se bisexuálů, kdy člověk neví, kdo je kluka a kdo holka, na které nevěřícně civí kolemjdoucí stařenka, z dílny doyena pražských fotografů Františka Dostála, uvádí Jírovec v předmluvě několika vysvětlujícími odstavci, jak a proč knížku napsal. Autor těchto řádků považuje za nutné citovat poslední tři řádky:
„Jan Werich kdysi v rozhovoru řekl, že píše pohádku, vlastně spíše povídku, která je ,pohádkou jen do určité doby, a pak se změní ve skutečnost‘. To je případ mnoha textů v této knize.“
Na šedesát stran textu, šestatřicet pohádek
O jejich tématu napoví již jen pouhý pohled do obsahu. Pohádka o disidentech, Pohádka pro náš lid, Pohádka o lži a nenávisti…O ztopořených politicích, O lidském hnoji nebo třeba O hrdinovi neboli: Máme Vystrčila, ó my se máme nebo v neposlední řadě O pšouku shora.
Jak je snadné si domyslet, knížka takovýchto ironických šlehů se jistě nebude líbit ani koaličnímu slepenci nové vlády, ani staré kavárně či ještě starším tzv. havlounům. Ale to už tak bývá, není člověk ten, kdo by se zavděčil lidem všem. Ostatně, Jiří Jírovec se ani všem zavděčovat nemíní, jak nás přesvědčil kupříkladu i ve své předchozí knize politických textů Hrách na stěnu házeti. V roli novodobého Lávry je jeho vrbou literatura s přáním, aby si jeho knížky našly cestu ke svým čtenářům, což se dobře daří. A to i přes to, že naše mediální scéna trpí chudokrevností a vyprázdním tvůrčí potence recenzentů i objektivní literární kritiky.
Pohádky pro mladší a pokročilé vydalo nakladatelství Futura jako svou 231 publikaci. Odpovědný redaktor Karel Sýs, snímek na obálce František Dostál, Jírovcovi parťáci z někdejšího vršovického lokálu U Kodaňky, kde se myšlenka napsání této knihy zrodila.
Seznamte se, prosím…
Jiří Jírovec se narodil v Praze 1941 na Silvestra, odtud zdá se, pramení jeho smysl pro humor. V roce 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. V letech 1965 – 1966 pracoval v Ústavu fyziky atmosféry ČSAV. O rok později přešel do Ústavu geologických věd. V roce 1969 absolvoval roční studijní pobyt na univerzitě v Kanadě, kde získal hodnost MSc. Na podzim 1986 do Kanady emigroval. Zde pracoval v polostátním podniku Atomic Energy of Canada Ltd, který se mj. zabývá výzkumem v jaderné chemii a fyzice, radioaktivními odpady a ochranou životního prostředí. Jiří Jírovec žije a tvoří trvale v Praze od roku 2014. Dle vlastních slov byl odchován tvorbou V + W, aby se později dostal přes H + W a S + Š k Cimrmanovi. Publikuje v řadě periodik, včetně Parlamentních listů. Z knižní tvorby připomínáme Hrách na stěnu házeti (nakl. Futura 2020).
Ivan Černý
