Pomalu, ale jistě končí Mezinárodní rok skla – 2022. Ten letošní mimo jiné probíhal ve znamení předsednictví České republiky v Evropské unii. Při této příležitosti se vystavovala, nejen v Bruselu, unikátní kolekce číší na víno i sekt s názvem Evropský stůl. Jedinečné sety vyrobilo sedm našich špičkových designérů tzv. křehké krásy. Neméně reprezentativní je i současná výstava v Černínském paláci na pražském Loretánském náměstí, kterou jsme s redakčním fotografem, a spoustou zájemců o toto umělecké řemeslo, také navštívili.
ČESKÉ SKLO: TŘI GENERACE
Průvodkyní je nám osoba nad jiné povolaná. „Huťmistrová“ legendární nižborské sklárny Rückl a kurátorka představované výstavy v jedné osobě – paní Leona Bušková, která je mimo jiné i jednou z organizačního kolektivu Sklárny BOMMA, a to již tradičního Mezinárodního mistrovství v broušení skla (GCWC).
V jedné ze vstupních hal hlavní budovy Ministerstva zahraničí České republiky, které je vedle Bommy spoluorganizátor této špičkové akce, představující naše rodinné stříbro, kterým sklářství bezesporu historicky je, jsou na výstavních soklech rozložené reprezentativní práce jednadvaceti mistrů svého oboru.
Vyjmenujeme je všechny, nebo jen pár, coby lákadlo či ochutnávku? Kurátorka výstavy je pro první možnost a vypočítává na prstech obou rukou, které jí však nestačí:
„Alena Matějka, Beata a Daniel Vágnerovi, Emil Kováč, František a Martina Janákovi, Vladimír Klein. František Vízner, Jan Exnar, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Jiří Pačinek, Konstantin Valčev, Martin Štefánek. Michal Motyčka, Václav Cígler, Milan Krajíček a Pavlína Čambalová. Tři Petři – Hora, Slavík a Stanický,“ usmívá se Leona Bušková.
Pro zajímavost: Kdo patří k nejstarší sklářské generaci, a kdo k nejmladší?
„Legendy našeho sklářství v Černínském paláci zastupuje tvůrčí dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Benjamíky prezentují Beata a Daniel Vágnerovic s Petrem Slavíkem,“ říká kurátorka výstavy.
Jak známo, tvůrčí a partnerská dvojice Libenský (1921 – 2002) a Brychtová (1925) bylo mimořádné spojení dvou vzájemně se doplňujících uměleckých talentů. Zatímco profesor Stanislav Libenský byl virtuosním kreslířem a současně konceptuálním tvůrce, Jaroslava Brychtová, pocházející z rodiny proslulého sklářského pedagoga Jaroslava Brychty, dokázala geniálně rozvíjet kresebné představy svého manžela do sochařských kompozic.
Další jmenovaná dvojice, též manželský pár Beata (1991) a Daniel Vágner (1989), patří k nejmladším výtvarníkům na vzpomínané výstavě v Černínském paláci. Beata především kombinuje hutní sklo s aplikacemi na kahan, Daniel vytváří broušené sochy, inspirované přírodními živly, též dekoruje užité sklo. Petr Slavík (1987), uzavírající řadu mladých talentů, je umělecký brusič skla, jehož vyznání profesi je hodno zaznamenání:
„Sklo je prostě úžasný materiál, který svým vnitřním vesmírem dokáže člověka pohltit na celý život!“
Kdo umí, ten umí
Procházíme s kurátorkou výstavy Leonou Buškovou halu, dočasně proměněnou ve výstavní síň. Společně si prohlížíme vystavené artefakty, co kus to mimořádné dílo. Kupříkladu již na první pohled zaujme osobitá skulptura Petra Hory, který je ve své tvorbě ovlivňován mnoha záležitostmi. Od antického umění, přes pyramidy, současnou architekturou či lidskými postavami nebo obrazy z přírody. Jeho využívání barev a světla je nepřekonatelné. Neméně efektní je pak i skleněná hlava koně v životní velikosti kunratického Jirky Pačinka, talentovaného žáka Reného Roubíčka či Bořka Šípka, který dnes patří k současné špičce našich uměleckých sklářů. Tak bychom mohli pokračovat od jednoho exponátu ke druhému.
Komu čest, tomu čest
Výstava samotná sklízí mezi laiky i odborníky velké úspěchy. Není však jisté, zda si uměnímilovná veřejnost uvědomuje, v jakém ekonomicky nepříznivém čase, nejenom pro skláře, vznikla. Drakonické zdražování energií, především plynu, na kterém je naprostá většina hutí přímo závislá, nejrůznější embarga a zákazy obchodování s těmi či oněmi, kteří ještě nedávno patřili mezi největší odběratele českého skla a další nárůsty cen, má již podobu boje o existenční přežití hutí a jejich zaměstnanců.
Curriculum vitae
Huťmistrová L. Bušková je takříkajíc sklářkou tělem a duší. Narodila se v Havlíčkově Brodě a vyrůstala ve sklářském městečku Světlá na Sázavou.
Vystudovala SPŠ sklářskou – obor technologie skla v Novém Boru a nyní pracuje již ve zmiňované nižborské sklárně.
Jako kurátorka organizovala řadu sklářských výstav, jak v Severních Čechách nebo na Vysočině. Za všechny jmenujme akci„Když dva dělají totéž, není to totéž“, nebovýstavu s názvem „Jeden za 18, druhý bez 2 za 20“. Zapomenout nelze na sérii výstav u příležitosti Mistrovství světa v broušení skla – GCWC, či nedávnou výstavu v Nižboru ve sklárně Rückl uměleckého kováře a skláře v jedné osobě M. Liederhause.
Činná je i mediálně. Mimo jiné redakčně připravila k tisku nejen řadu výstavních katalogů, ale publikace mapující Sympozia broušení skla 2015-2019 i reprezentační publikace k dosud proběhlým Mezinárodním mistrovství v broušení skla.
Ivan Černý
Foto Jiří Vlastník a archiv
